Já jako prostředek cizí sebenenávisti

16. listopadu 2012 v 15:40 |  Bez logiky věci
Vždycky mě celkem zasáhne, když o mě někdo říká nehezké věci. Zvláště pak tehdy, když si je ten někdo vydedukuje na základě nějakých svých hlavových výplodů.

Je to možná moje chyba, že se patlám v hodně internetových diskuzích. Potom mi samozřejmě píše spousta zajímavých lidí se zajímavými (pro mě přínosnými) názory. Ale taky spousta lidí, kteří mají hodně problémů sami se sebou.
V takových případech neodepisuju. Když je někdo útočný, aniž bychom spolu kdykoliv komunikovali.
A někdy jsem tak hrozně hloupá, že dokonce odepíšu (ve vší slušnosti) na některé zlé vzkazy. Blbá, blbá, blbá... jak malé děcko.
Potom se třeba dozvím, že jsem bezcharakterní lhářka, agresivní, zlá, namyšlená a povrchní a že bych se měla stydět.
K tomu spoustu výsměšných poznámek na můj účet a další zápichy. Ovšem proč se tohle dozvídám od člověka, který mě v životě neviděl, který mě nezná a jediný vzkaz, který ode mě dostal bylo pár odpovědí na svou obhajobu? Proč?

V takových chvílích přemýšlím, jestli nemám normálně vytasit kvér a jít si prostřelit hlavu, když jsem taková ostuda morálního lidstva a nebo jestli to mám ukončit konečně řečeným - tak mi doprdele už nepiš, ty kreténe a polib si svou dokonalou prdel! (Obvykle sprostá nebývám)
To samozřejmě nemá smysl a tak trpce ignoruju. A někdy se ty vzkazy z druhé strany nezastaví ještě dlouho po mé nereakci.

Co tím chci říct je... že mi opravdu vadí, když si o mě lidé myslí něco špatného. Kdybych jim zabila babičku, tak fajn... ale jen tak z ničeho nic, jen z nějakého vytvořeného vlastního vnímání reality... to mě hrozně vnitřně drtí.
Vždycky jsem chtěla být se všemi pokud možno za dobře. Někdy jsem to dělala dost nemorálně, že jsem hrála raději na všechny strany. To jsem potom samozřejmě přestala dělat a teď když mám s někým oprávněný konflikt, tak to je a nebudu dělat nic, co bych ze své strany nepovažovala za nemorální.
Hodně mi chybí to povznesení "bože, vždyť ten člověk s Tebou nikdy nebude mít nic společného, ať si povídá co chce"
To nezvládám.
Snažím se přežívat svoje úzkostné sebemrskačské postoje a pak přijde takový vůl a začně do mě tlačit svoje problémy skrze názory na mě. Za co?

No tak... ještě že vymysleli tlačítko "ingnorace"

Nemám to ale ráda. Pomalu ignoruju sama sebe.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.