Nepochopení

25. listopadu 2012 v 20:37 |  Životní smetiště
Dneska byl výlet. Pochodování vinicemi na Pálavě, silnice uprostřed vody, zřícenina v tichu, rozpadlé zdi a vůbec všechno co může být krásné na podzimním výletu... bez přehnaných citů a emocionálních záseků. Jen tak, pochodovat a koukat, chroupat jabka a smát se blbostem nebo nemluvit, protože ono to není potřeba. Bezprostřední důvěra a klidné plynutí.

Někdy jsou lidi hrozně blázniví, někdy hrozně nechápu proč moje sestra i máma dokážou vypustit z pusy věty typu:
"Chci zhubnout... přemýšlela jsem, že se na to vykašlu a prostě nebudu jíst. Sice je to blbý, ale aspoň to pomůže"
"Chci si koupit prášky na hubnutí, prý pomáhají."

Proč tohle vysloví smrtelně vážně dvě osoby žijící s člověkem s PPP... tomu nerozumím.
Dvě hlediska toho mi vrtají hlavou - proč sakra přemílají hubnutí přede mnou, když mi sami stokrát denně připomínají, že hubnout není třeba, že na tom život nestojí a ať neblbnu, že jsem hezká. (Ony nejsou nijak zvláště odlišné vzhledově)
- proč řeší hubnutí těmi nejstupidnějšími způsoby, když to VIDÍ na mě a ŽIJÍ s tím špatným stylem doma už nějaký ten pátek, přímá konfrontace je asi nikterak nepoznamenala co se týče rozumného uvažování

Potom se divím, proč se u nás doma nic nezměnilo v té ochotě vyjít mi vstříc.
Proč se každý víkend napeče hromada sladkého (určeno do práce na prodej), ale "zbytky" zůstanou, přesto, že jediný, kdo je doma, jsem já.
Proč je v naší ledničce neustále velké množství docela solidních hnusů, a tím myslím hodně nezdravé chemické srance, ze kterých je mi do breku už když vidím, jak po nich máma slintá.
Proč se nikdy nikdo neobtěžoval podporovat moji snahu něco dělat - vždycky to skončilo u mého přiznání "ano mami, ten chleba jsem snědla já, ano, celý pecen, ano měla jsem záchvat" a následného razantního "tak a teď budeme chystat tvoje jídlo společně dopředu a budem se snažit,abys nemusela pořád něco jíst mimo"
Nicméně tyto věty zůstaly jenom vysloveny, nikoliv uvedeny do praxe a krom jiné byly vyprovokovány pouze a jedině tím velkým úbytkem potravin v domácnosti a následnými zvýšenými výdaji za nákupy. Pořád mě udivuje, že vedle mě někdo žije a nevadí mu, že jednou za čas umírám s plnou pusou v záchodové míse.


Píšu o tom, protože je to smutné a pro "nemocného" nepochopitelné. Ve své podstatě to už neřeším. Nemá to cenu.
Dělám, že nevidím ty nákupy, snažím se léčit sama. Protože nikdo jiný to za mě neudělá. Je to koneckonců můj problém.
Tak ho nějak řeším, měním, posouvám a snažím se koexistovat doma s lidmi, kteří mi neodstraňují překážky.
To je vlastně to, co mě na tom mrzí, že v tak zásadních životních bordelech nemůžu mít oporu v té nejbližší osobě - vlastní matce a ani v sestře. Protože dokud ony to nezačnou vnímat jako realitu, která se děje, i když to nevidí a neohmatají, tak v tom budu plavat sama za sebe. Bez jejich pomoci. S tím jsem vypořádaná. Musím to zvládat sama!

To, že by ale teoreticky neuměly "řešit" svou nadváhu lépe než já, to mě bolí. To mě vyloženě rozkrajuje na kousky, protože mi připadá, že jsem jim doteď neuměla říct, jak je to špatně a jak dobře a přitom jsem jim udělala tu nejnázornější ukázku. A očividně to neumím říct ani slovně, ignorace mých rad mě bolí taky.
Bolí pomyšlení, že to nemá ani převrácené na všechny strany, žádný význam...
 


Komentáře

1 n n | 25. listopadu 2012 v 20:48 | Reagovat

ahoj prosím zhlédni video a dej like,kometn nebo odběr

http://www.youtube.com/watch?v=WQdI6WDnKs4

THANK YOU

2 Alcië Alcië | Web | 27. listopadu 2012 v 16:27 | Reagovat

Máš hezký blog :)

Tvé matce a sestře taky vůbec nerozumím, když už nic jinýho, mohla na ně mít tvoje porucha aspoň odstrašující účinek....
Jinak znám situaci, kdy jsi na tom nejhůř a jsi na všechno sama, sama se musíš ze všeho vyhrabat, takže v tomhle ti docela rozumím.... Držím palce, aby se ti to podařilo :)

3 Divizna Divizna | 19. dubna 2013 v 15:03 | Reagovat

S rodiči a psychickými problémy je to bohužel tak, že rodiče nejenže s problémy obvykle nepomáhají, ale většinou je právě oni způsobují.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.