Klezmer v předvánočním Ach

3. prosince 2012 v 10:42 |  Ušima a Očima
Chtěla jsem napsat něco o Introvertovi a koexistenci a taky o tom, jak se vůbec daří.

Je mi tak nějak jakoby vzdáleně dobře. Velkou roli v tom hraje fakt, že budou Vánoce a že je prožiju snad s pocitem, že mi mám někoho ráda a že ten někdo má rád mě. A je to tak obyčejné, klasické a hezké, že to snad můžu takhle definovat - že se máme rádi. Snad. Líbí se mi pocit jistoty a bezpečí. Možná jsem divná, ale opravdu se mi líbí, když je jeden a druhý ho přijde vyzvednout, když mu přinese svetr a když mu píše o tom, co celý den dělal. To se mi líbí. To je to, v čem mám to bezpečí. Že to není individuální věc, ale věc o dvou hercích. Do jaké míry je to hluboké a makové, sladké, kyselé, slané nebo přepepřené... to nehodnotím, protože to neumím. To je jedno.
Kdokoliv se mě zeptá, věřím-li na lásku, tak řeknu ne. Vím jenom že jsme my dva, spolu se držíme a držet se budeme.
Je to hezké a já teď opravdu doufám, že to nebude zase jenom překlenutí, ale bude to tak dlouho, jak to uneseme.

K tomu tady máte klezmer, který mě naprosto unesl. Hezký poslech, ňuhnějte sníh a hřejte si dlaně.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.