Něco končí, pokračuje, začíná

16. prosince 2012 v 18:50 |  Bez logiky věci
Těším se na konec světa. Protože vím, že to co skončí a začne, to moje hlavinka pocítí. Což je dobře. Špatné to bude pro všechny zatupené lidi. Zatupené v tom smyslu, že postrádají iracionální vrstvu prožitku...

Dneska konečně po dlouhé době zcela a naprosto volný den, bez práce, bez závazků, bez ničeho. Jenom prachprosté válení . Sama to nepraktikuju a většinou vstávám dřív než bych musela. Dnes ne. A mám moc zacuchané vlasy.
Za oknem mlha. Viděla jsem něco strašně krásného. Když jsem se procházela jeden večer po lese. V oboře ťapkala zvířátka a my jsme jen šli, křupali sněhem a vůbec nemělo smysl nad ničím přemýšlet. Tma. Krása. Ticho. (Potom na mě vlítl huňatý mamlas s kovovým košíkem na čumáku... musela jsem se moc smát té modřině, která naskočila kolem oka :D)
Za poslední čas...
Proběhlo spousta práce, spousta sušenek, koláčků, inventur, káviček, moštů a tak dále. Směny na Kavárně mě vyčerpávaly o trošičku míň. Nicméně jsem stejně docela mrtvá. Už zbývá jen pár směn na baru a pak Vánočka.
Byla zkouška s možnánovou kapelou, kde ocenili, jak zpívám, porejpali se v mém ukončení s CF a nevím, jeslti chci být tak ívl, jak by chtěli oni, možná se to pohne úplně jinam.
Byla jsem včera konečně na Hobbitovi. Očekávání to splnilo. Některé sci-fi si mohli filmaři odpustit, ale ve výsledku jsem byla dojata a chtělo se mi usmívat, protože je to jako další pokračování nadšení z Pána prstenů. Drobné nedostatky, co se týče souvislosti kniha-film nekomentuju, je to pohádka. A krásná a půjdu znovu. Ta hudba je dokonalá.
Postrčila jsem se zase k jedné rozpravě s Introvertem na ujasnění. Protože nechci (ať to zní jakkoliv stupidně, typicky žensky nebo klišovitě), nechci ZASE vidět něco jinak a vést to někam, kam to nikdy dojít nemůže. To ponaučení s M. mi vážně docela otevírá rozumné zvažování situací. Ne že by se mi dostalo odpovědi, ale sama jsem si ujasnila, že přece jenom, kdybych nebyla, nebylo by to jedno.
Dostala jsem nádherný pohled od drahé Eichhörnchen z Německa. A je krásné, když se někomu plní fantasmagorické vize - ona miluje celým srdcem operu a nikdy nezpívala a moc chtěla. Teď zpívá a učí se bellcantový zpěv. Je skvělá.

Já došla k tomu, že se momentálně chci vykašlat na celý zpěv, klavír, hudbu a cokoliv podobného. Neříkám, že navždy, ale teď se mi nějak nechce. Hodně mě naplňuje práce (i když je dlouhodobě náročná), ale jsem hyperaktivní. Když jsme na stánku dva, druhý pořád mele, že furt něco uklízím, vylepšuju, dolaďuju, nedávám si pauzy a nepřetržitě makám. No a mě to baví. Na baru už dávno valím stejně rychle, jak ostatní moštáři a usmívám se a zavírám stánek a nezmatkuju. Jsem spokojená. Potom mě napadlo, že ve službách vidím část svého naplnění. Prodávat něco někomu s úrovní. Viz bar mých zaměstnavatelů. Ten je na tom luxusním přístupu (koneckonců i výběr brigádníku na stánky byl tvrdý) založen a proto tam lidé chodí, nikdy nezažili v ČR tak kvalitní oblushu s úsměvem a pohodou ve tváři. A že se barmani nadřou.
Řekla jsem si, že tam jednou chci pracovat taky. Nebo v kavárně. Nebo takhle někde v dobrém podniku. Asi být servírka není to ono. Dělat kávičky a povídat se zákazníky o drincích a alkoholu za barem, to je ono. Samozřejmě je to fuška. Ale to je práce.
Bavila jsem se s Introvertem o hodnotách. On má hodně hodnot v penězích. Chce nepracovat a mít peníze, aby se mohl věnovat svému. No jo. Já chci hlavně pracovat nebo něco dělat a ty peníze za to jsou jen jako bonus, který mi pomůže, ale chci pracovat hodně. Proto jsem taky nametla směny na téměř každý den. I pár 11tihodinových padlo. Ale co.

Tak jo. Zase moc melu o ničem. Nebo jenom o životě. Chci napsat o své PPP, o shonu v práci a o tom, kam se to teď s mou hlavou posouvá. Ale bude mi to trvat, musím to utřídit.

Tady píseň z Hobbita, kterou miluju. Stejně jako Thorina.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.