Včera zase jeden hodně otevírající koncert Jakuba. Krása a nádhera. Francouzská deska mi v podání se vším všudy - s úžasnou zpěvačkou z Paříže a stejně úžasným zpěvákem/kytaristou z Paříže, zapadla do dění, do nálady do všeho. Sice jsem se potom usmívala jako vždy, ale zase mi havou bleskaly všechny možnosti, které zůstaly navždy jen možnostmi, realita žádná.
Otevírající koncert. Krása.
Tady text, který mě nejvíc zabolel...
Měsíc jak ostrý dráp
vražený do srdce
nutí mě ze tmy brát
i když už nechce se
i když už nechce nic
dál musí vracet se
podivně zvířený
jak odraz na řece
jak odlesk měsíce
který mě nutí mít
všechno krom sebe rád
nic přitom necítit
který mě nutí lhát
abych moh vyprávět
měsíc jak ostrý dráp
na kterém visí svět
je mi to, je mi to, je mi to, je mi to líto...
dnes zase bez zítra
miluju co není
a co je, chci mít rád
nejenom ocenit
slepený jak vitráž
z muže a ze ženy
dnes zase bez zítra
sám v sobě se sebou
pro sebe zkřížený
měsíc jak ostrý dráp
seká mé přizdilži
zvedá mě za žebra
abych se přiblížil
někomu, kým jsem já
a kým je celý svět
bezradně musím lhát
abych moh vyprávět
je mi to, je mi to, je mi to, je mi to líto...
Myslím že Jakub je jeden z mála živoucích důkazů toho, že žit dobrý život jde,
a že to neznamená žít ve svěrací kazajce.
To album je hodně dobré!
:)