Labilita

22. ledna 2013 v 23:45 |  Bez logiky věci
Poučení z předchozích chyb...

Nevím, co následuje po fázi nadšení. Protože jsem to nikdy nenechala dál dojít.

Před chvílí se málem zopakoval scénář 3 roky starý. Zasekla jsem se na náladě, něčemu, co mi vadí, co se během večera přehouplo na gigantický zádrhel a obavy. Obavy. Strach, kam to může jít dál. Co když to není dobře?
A padla ta věta... "Nechci Ti ublížit."
Nevěřila jsem, že bych to mohla ještě někomu někdy říkat v tomhle kontextu. V momentě, kdy jsem to vyslovila, seděla jsem najednou na lavičce, držela gerberu a přesvědčovala M., že já nejsem ta pravá a že náš vztah není ten pravý, co když co když... a to už NESMÍM dělat.
Co je dobře? Je dobře řídit se stále se opakujícím sledem, jakožto jasným znamením, nebo je lepší varianta kašlat na to a probourat to na základě předchozího neúspěchu. Každopádně jsem pocítila během chvíle hroznou bolest, že někoho trápím a hned ošklivou představu, že ale blbnu a že si to vytvářím sama. Všechno.

Ne!


EDIT:
Nevím, proč záměrně utíkám od člověka, který mě umí rozesmát.
Věřím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.