S kůží na trh

22. ledna 2013 v 17:56 |  Životní smetiště
Pozoruhodné stavy během jednoho dne...

Jak těžké je jít s kůží na trh.

Pozoruju to na sobě pořád. Ten strach. Být taková, jaká jsem, dělat, pro co se rozhodnu, jít kam chci jít. Umět říct - jo, mám hlad a žízeň a chci na záchod.
Je to tak těžké.
Vím, proč se vlastně tak strašně vyhýbám a raději se kryju. V tu chvíli, kdy se trochu odevzdám aktuálnímu tady a teď a JSEM, přijde protiúder a pak se musím hájit a držet se sebe. Dnešní nadšení z možností, z nových informací z toho, že některé moje sny se DAJÍ zrealizovat. Potom srážka se spolužačkou, která naprosto nechápe, jak jsem jen mohla nechat vysokou školu, jak si jako představuju, že přežiju???
Umím se obhájit. Ale vnitřně to hapruje a je to nepříjemné. Dostávám se k tomu, co souvisí s uvolněním sebe do světa - ty NEPŘÍJEMNÉ reakce. Je jich hodně příjemných a často jsou i skvělé, ale stejnou měrou přijdou ty, které nejvíc otravují a které se vlastně vůbec netýkají mě, ale těch ostatních. Důvod proč se mě někdo vyptává na přerušené studium nejsem já a můj život. Důvodem je onen člověk sám - který v tu ránu začne přemýšlet, proč on vlastně chodí na vysokou, proč to taky nezabalí, baví ho to? Má to smysl? Chce to dělat? Jsou jiné možnosti?
Mé osoby se to zdaleka netýká...

Převládá to. Převládá niterný podvědomý pocit, že když nebudu dělat nic, nemůžu to pokazit, nemůže mě nikdo soudit a hodnotiti a já budu v klidu. Samozřejmě že v klidu nejsem.
Výtažek pro zajímavost:

Vyhýbavá porucha osobnosti se projevuje trvalými rysy sociální přecitlivělosti, inhibicí, vyhýbáním se sociálním situacím a pocity méněcennosti. Tito lidé mají výrazný strach navázat osobní vztahy, protože se necítí bezpeční v kontaktu s druhými nebo nejsou schopni vyjádřit svoje pocity. Tato porucha se zdá být extrémní variantou základních osobnostních rysů introverze a neuroticismu. Tyto vrozené rysy se mohou posílit hyperprotektivitou a nadměrnou kritikou vychovatelů v dětství. Běžné dětské zážitky - odmítnutí, výsměchu, ponížení nebo shození druhými jsou pro takto zranitelné lidi devastující. Vyhýbavá porucha osobnosti se objevuje u 1-2% osob v populaci, ale až u 5-25% klinických pacientů. Lidé trpící vyhýbavou poruchou osobnosti vyhledávají léčbu spíše pro příznaky úzkosti, zejména pro sociální fobie, nebo pro depresi. Nácvik sociálních dovedností a expoziční léčba se zdá být pro tyto lidi velmi užitečnou. Ke snížení celkové úzkostnosti mohou pomoci také antidepresiva.


Taky je zajímavé, jak se věci mění vnitřně. Štve mě, že nejsem schopna projevovat sama sebe v hovoru s lidmi, které znám jen za poslední měsíce. Přitakávám, něco žvatlám, mluvím, mlčím, ale ze mě toho jde pramálo.
Bojím se vyjít s kůží na trh, protože to je tak nejisté. Je to jako když si otevřete bar, vložíte finance, sílu i čas a nemáte jedinou jistotu, že to bude fungovat.

Bude to dlouhý boj.

Už dlouho chci psychologa, co bude říkat jen - a jaké z toho máte pocity.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.