Zcela a pouze na zahnání napětí jsem otevřela knihu.
Konkrétně knihu Naivní.Super., kterou napsal jistý Erland Loe. Tuhle knihu doporučoval Brácha a tak jsem prostě otevřela a četla. A světe div se, ono to najednou sedlo na každou minutu posledních měsíců. Dokázalo mi to v pár kapitolách udělat takový ten hezký náznak úsměvu. A nejvíc kapitola s názvem Život, která je prostě krátká a dokonalá.
Život
Člověk, který váží 70 kilo, obsahuje mimo jiné:
45 litrů vody
dostatek vápníku na vybílení jednoho kurníku
dost fosforu na 2 200 zápalek
tuk na asi 70 kusů mýdel
železo na jeden dvoupalcový hřebík
uhlík na 9000 tuh do tužky
lžíci hořčíku
Vážím víc než 70 kilo.
A pamatuju si na televizní seriál, který se jmenoval Kosmos. Astronom Carl Sagan kroužil mezi kulisami, které měly napodobovat vesmír, a operoval velkými čísly. V jednom z pořadů seděl před kontejnerem, který byl plný látek, z nichž se skládá člověk. Šťoural se v kontejneru klacíkem a chtěl vědět, jestli by dokázal stvořit život.
Nedokázal.
Úsměv.
Zajímavý. Hlavně to s tim šťouráním v kontejneru, krásný příměr; je hloupý se dívat na člověka jenom jako na sloučeninu různých haraburdí.
Ale to s tim vápníkem o vybílování kurníku mě pobavilo. Vypadá to, že moje vášeň pro jogurty by mohla mít i praktické využití.