Tak teda konec.
Teda nevím. Nezáleží ani tak na mě, nekonalo se žádné "udobřobání", nebyl smutek, nebyla žádná snaha něco udržet, rozdmýchat nebo vyřešit. Prostě nulový zájem změnit můj odchod z hospody na nějaké hezčí resumé. Pořád nevím, co to má znamenat, dneska se potkám s Introvertem - vrátit jemu kytičky a on mi tričko na spaní.
A over. Až po včerejším telefonátu mi to tak nějak všechno došlo. Ne že by mi z toho bylo dobře. To vůbec ne.
Naopak mě to mrzí o to víc, když nemám chuť vlastně hledat kohokoliv jiného, kdo by mě přijal. Nemám chuť se snažit. Nemám chuť být s někým.
Jedinou láskou mi je pouze a jedině pan Anička, protože ten je obojí v jednom a dokonale tvoří. A navíc jsem ho hodně dlouho neposlouchala.