Březen 2013

Časoprostor

31. března 2013 v 12:02 O mužské části světa
Takže tedy po včerejšku, co?
Nějaké emoce?
Nějaké pochopení?
Nějaké odžití?

Neumím určit, jestli jsem žila právě jen v té hodině, která zmizela mezi druhou a třetí, nebo jestli jsem opravdu seděla s lidmi tam a tam a smála se.

V tom neurčitelném časoprostoru mě vlastně napadlo jedině to, že nebýt kapely, nikdy bychom se s M. nesetkali znovu v blízkosti. Že to nejpříjemnější bylo, když jsme se mohli vídat často s ostatními a mohli se třeba jen tiše provokovat a nebýt spolu a přitom spolu trávit čas (a co je nutné říct - že jsme po sobě nijak "nejeli", měli jsme oba své polovičky). Že ta odtrženost života byla to hlavní a zásadní, co nás dovrtalo až k tomu zakázanému objetí někdy v opilé noci. Že mi bylo tak dobře v kapele celkově a že jsem tam mohla koukat někdy na M., aniž by to mělo cokoliv vyjadřovat.
To co se masměrovalo špatně bylo až v tom zatahování pocitů a chybném spojování emocí někam mimo, do samostatných životů. To byl ten error.

Včera mi bylo hrozně dobře. A nejen tím, že jsme se bavili všichi spolu jako dřív, ale taky proto, že tam seděl M. a něměl pro mě žádnou vnitřní pozornost navíc a vedle něj Houslová, která mi už nedělala ani kousek těžkosti na srdci. Spíš hodně humoru. Obecně okolo.

V kapele je hodně věcí jinak. Vazby a vztahy všech jsou radikálně překopány a snad nikdo se nemůže vrátit do původního stavu. Ani kapela ne. Ale není to špatně.

Nevím, plácám z cesty, protože jsem možná pořád zaseklá v časoprostoru a taky v nechutenství, které je spojené s narustajícím počtem rodiny vedle v pokoji. Mám největší chuť zmizet ven, do lesa, do pelechu se přitulit k někomu a koukat na film a nic neřešit. Schovat se daleko předaleko a přečkat než se vyjasní. Je smutný, že v podstatě není nikdo, s kým bych se mohla pelešit jen tak...jen tak...
Skoro jsme přesvědčená, že by to šlo s M., ale zrovna dnes vím, že prakticky to není proveditelné. Ale zkusím to. Někdy.
Někdy to vyzkouším a uvidím, jak moc zabarvená bude reakce na mou bezbarvou potřebu.

Mějte se. Fanfárově třebas. Myslete na mě, dnes se podává asi stopadesát chodů a já mám zrovna chuť žít z prány.

S panem Bachem

29. března 2013 v 13:56 Program
(Rozšířila jsem rubriku o Krchovi do podoby veškeré terapie, protože samotného Krcha jsem dost zaokrouhlila)

Nějaké poznatky o Bachovkách.

Je to pět dní, co je nově užívám. Změny jsou. Hlavně ty vnitřní. Zatím ani ne tak velké pozitivní obraty, ale jsou.
Hlavní, co ve mě kapky vyvolávají, je taková nadnesenost nad všemi hluboko proudícími zádrhely. Obvykle se v tom brodím a vyloženě nejsem často schopna vnímat realitu a něco v té realitě dělat. S kapkama se docela reálně odvažuju nad tím vším fungovat a provozovat "okamžité reakce". Na cokoliv, na situace, na problémy, na dobré i špatné pocity.
Po těch 5 dnech jsem totálně odrovnaná z toho, že dělám věci sama od sebe bez většího přemýšlení...

Od toho, že jsem včera přepadla Kubu na zastávce a ukecala ho, aby zahrál písničku pro Špaget, přes to, že prostě jdu a začnu místo zevlování u počítače počítat příklady z TSP a v zápětí jdu umýt okna bez jakýchkoliv pocitů vyhroceného donucení. V podstatě to, co jsem chtěla dělat, to dělám a nemyslím. A to je hodně velký přínos.
Dokonale se tak samo rozlišuje, co CHCI opravdu dělat a co považuju za nepodstatné. Je mi příjemné vědět, že skutečně chci dělat TSP, že chci číst, že chci plnit povinnosti, že chci normálně jíst 5x denně a zajímavé je, že třeba nějaké cvičení doma nepovažuju za podstatné, stejně jako kontakt s některými lidmi. Naopak mi často cukají nohy a ruce, protože se mi chce běhat. Musím si koupit nové běhací boty, protože vyloženě mám touhu běhat po lesíčku a vdechovat.
Dělá mi to dobře na duši.
Všechno.

Zároveň se vyplavuje hodně věcí zaráz - takže musím najednou čelit množství emocí v jednu chvíli a nejde to ničím zakrýt (tzn. jídlem) chce to prožít a vypustit. To je psychicky náročné.
Jestli vám to připadá přehnané, tak možná je. Jestli to působí jako veké a ujeté placebo...možná máte pravdu...
Ale co je na tom to nejdůležitější??? Že to funguje.

Mějte se. Budu dávat echo v průběhu.

Revival

28. března 2013 v 8:30 Bez logiky věci
Velice divný večer...

Debatování v poklidu. Za mě klid a nic k řešení, z druhé strany spousta "všeho a všech" v jednu chvíli.
Potom setkání s někým, o kom jsem neměla představu, ale bylo mi z něj velmi nepříjemně.

Odcházela jsem pěšky domů, neoblíkla jsem si ani kabát, protože jsem docela tepala. Během jedné chvíle se změnil můj náhled na mě celou, protože těch asi 20 minut jsem si připadala jako nejubožejší osoba lidstva, někdo, z koho dočista září, že má problémy se sebou a taky se na mě přenesla sprška cizích problémů komunikace, jako kdybych za to všechno ten večer mohla já.
Snažím se být komunikativní a milá vůči cizím lidem. Na druhou stranu je mi docela zle, když ta komunikace vybuchuje někde nad stolem a připadám si jako opravdový ubožák bez duše a bez čehokoliv zajímavého ve své existenci... stačilo pár opileckých vět, u kterých jsem ani netušila, jak moc jsou opilecké a jak normální. Každopádně se na mě mstilo naštvání na jinou osobu a na to jsem neměla vůbec chuť.


Přemítám už notnou řádku let, kdy se stane, že mě někdo bude respektovat a že někdo bude vnímat mě jakožoto člověka, který má toho v sobě spoustu a není to jen tichý echo v pozadí.



Trochu jsem odbočila od všech myšlenek. Dobrý ráno přeju.



Megakurvakiks

26. března 2013 v 18:29 Životní smetiště
Zkurvený kapky. Jestli tohle přežiju, tak už nevím.
Kurva. Už nic nemůže být stejně. Už to prostě nejde. Nejde. Nejde to víc, nejde, nejde, nejde.

(Promiňte tenhle výkřik, ale nevěřila bych, že během jednoho dne vypluje všechno zaráz. Ten stav, kdy jen jíte, ubližujete si jak nejvíc to v danou chvíli jde, šílíte, nenávidíte se, spíte nebo nemůžete ani zvednout peřinu a ve výsledku blijete... nebylo nic jiného nač bych dneska myslela. Jen jídlo a zvracet, jídlo a zvracet, jídlo a zvracet.
A ano, svádím to na kapky, protože to bylo tak bezdůvodné, tak intenzivní a tak nechutně zpátečnické, jak už hodně dlouho ne. Kapky 4x denně, okamžitá účinnost, to byl zas nápad. Umím to srovnat, není to výmluva, je to vlivem měsíce a kapek, že to, co je ve mně, vylezlo úplně nahoru. Au.)

Všem, kdo v životě žijí a nemrhají časem a možnostmi... všem těm přeju hodně zdaru. Jste úžasní.
Já mezi ně nepatřím.
Vůbec nevím, o čem se snažím plácat v projektu.

Achjo.

Shawn Achor

25. března 2013 v 16:47 Ušima a Očima
Tak tohle mě dneska úplně dostalo... pusťte si to a čtěte rychle titulky, docela mu jede pusa.
Ale je to skvělé.


Superobjevy k životu

25. března 2013 v 16:30 Bez logiky věci
Abyste věděli, že nejsem jenom pesimisticky skeptická chodící deprese, co myslí pořád jen na abstraktní jevy ve vlastní hlavě, rozhodla jsem se s vámi podělit o několik věcí, z jejichž objevu jsem opravdu nadšená.

Brněnka na Skácelové
No... neznám těch Brněnek zase o moc víc. A tahle je pro mě jen 3 zastávky. Tak se tam mám možnost někdy nachomýtnout a zajásat nad farmářskými výrobky. Tedy... farmářská mlíka, zákysy, smetany etc. Nijak extra drahé a když nejste líní a chcete dobrodrůžo, nepůjdete dovnitř pro lahev, ale vezmete si lahev vlastní, stoupnete si před veliký automat, kam každé ráno mlíčko dováží a natočíte si dokonale plnotučný, krávou smrdutý nápoj. Mlask.
A dnes jsem zajásala ještě stokrát víc, neb jsem uviděla čerstvou farmářskou SYROVÁTKU. Syrovátka mi nejednou zachránila život při zácpě a navíc ji miluju pro její vodnatost a pro její kvalitní bílkovinu a taky pro chuť a proto, že když se v syrovátce vykoupete, budete nádherní jako Kleopatra (ale na to stačí ta sušená, co se prodává všude, z lahve bych to neplýtvala) O čerstvou jsem ještě pořádně nezavadila a ta má blahodárné účinky nejlepší samozřejmě. Ach. Miluju Skácelovskou Brněnku.
Pokud bych byla hodně náročná, chtěla bych i kozí výrobky, ale tam už by byla cena stejně mimo mé možnosti. Takže jsem ráda aspoň za výborné čerstvé mlíčko od kraviček, které netrpí. Doufejme.
(Upřímně otázka velkochovů etc. pro mě není... jsem pořád docela konzumní člověk, který pije mlíko a jí vajíčka a maso. A nerada poslouchám, jak jsem bezcitná, odporná a povrchní vražedkyně. O tom jindy.)

Grepové kapky, bachovy kapky a vůbec všechny kapky
...i ty do nosu.
Bachovky jsem si právě přinesla čerstvě namíchané a cítím, jak je potřebuju pod jazykem. Úplně jsem natěšená. Samozřejmě obavy, že mám přehnaná očekávání a že když je přestanu brát, tak budu zase v hajzlu, jsou. Paní Bachová mi řekla, že jsem přestala moc brzo, jinak by se to nevrátilo a že stejně se mi zdaleka nevrátilo všechno, takže klid.
Tak teď prý mám zkusit šplíchat 4x denně, jestli to zvládnu (proč by ně, snad jsem pořádnej závislák) a vzhledem k tomu, že už jsem kapky brala, mělo by to mít učinek velice rychlý. Už tehdy to bylo rychlé, takže teď se trochu děsím.
Složení určitě dost jinak zaměřené, samotnou mě překavapilo, že jsem neřekla nic jako, že chci zhnubnout a tak. Chtěla jsem, ať mi vyřeší hlavu a ne nic jiného. Načež ona odkývla a kapala všemi směry. A tak jsem zvědavá. Na další kontrolu jdu o dva týdny dřív a zase změna, snad mě z toho neklepne.
Co se týče grepových kapek... tak o těch si můžete přečíst všude možně, klady ve všech ohledech. A já je brala hlavně vnitřně na bakterie, kvasinky a spol. Pomáhají proti plísním, proti bradavicím a v neposlední řadě zachraňují můj žaludek při kiksech. Uff.
A dalších x kapek, co jsem kdy užívala, bylo účinných, takže kapkám zdar.

MZK
aneb Moravskozemská knihovna.
Všichni studenti v Brně znají. Kde jinde by sháněli literaturu. Kde jinde by se učili, kde jinde by mohli vysedávat a dělat, že píšou diplomku... Mám MZK asi tak 3 minuty pěšky z domu a přitom jsem tam vkročila asi dvakrtá jako doprovod někomu. Přitom proč já sakra nevyužívám studovny, kterých je tam jak nadělaných, když se chci nerušeně učit? Proč?
Přehodnotila jsem to a nyní shledávám MZK jako nejužitečnější prostory v okolí.

Kosmetika Lush a Ryor
Jsem docela neznalá kosmetiky.
Dlouhá leta jsem si vystačila s čistící vodou amika za pár korun a niveou. Občas možná něco víc čistícího. Ale s vývojem a se zničeným tělem se zhoršilo i akné a šupinky a citlivost mého gesichtu dosáhla maxima. Tak jsem vsadila nemalé částky na osvědčené výrobky rovnou z lékárny. Prvně Bioderma, všichni chválili, u mě žádná větší změna. Aspoň to dlouho vydrželo.
Docela mě potěšila Teatree voda z DM, ale ani to dlouho nepomáhalo. Vsadila jsem ještě větší prachy do ultravychvalovaných produktů - La roche posay. No... čistící voda na mě docela agresivní, ale trochu čistí, vzápětí krém (20 ml za 500kč, milé děti, špatnej vtip), který mi na oličeji způsobil jediné... červené svědivé fleky. Děkuju pěkně.
A tak jsem zasedla ke stránkám té úžasné přírodní a eko komsetiky Lush a testla dvě čistítka. Podivné kašičkovité patlání nádherně voní (konkrétně Angels on bare skin) a čistí krásně a jemně a určitě ho koupím znovu. Známá Mask of magnity voní mátově a určitě ji občas využiju po náročných nocích. Ale víc vysušuje, takže denně určitě ne.
Nicméně spokojenost. Jako vzoreček mi došlo teatree mýdýlko, které dokázalo vyhladit mou šupinatou kůži a prostě ach...
Ceny taky nejsou zrovna lidové. Ale stojí to za to. Hloupé je jedině to, že Lush je pouze v Praze a tudíž plus pálka za poštovné.
Proto až někdo budete něco obejdnávat, řekněte, dáme to do jedné zásilky. Hodlám určitě zkusit pleťovou vodu a kondicionér. Na krém zatím šetřím.
A protože už jsem zoufale potřebovala krém, hledala jsem, co na citlivou a problematickou sušší pleť (to je kombinace, že?) Objevila jsem doporučení na českou přírodní kosmeitku Ryor a koupila krém. Nutno podotknout, že mně po něm nic nesvědí, nečervená a je hodně dobrý. Určitě zkusím další.

A to by mohlo pro dnešek stačit. Nejsou to žádné kdovíjaké objevy, ale jsem nadšená z každé drobnosti.
Teď jdu testnout pohankový čaj.
Možná další super objev.

Úplněk

24. března 2013 v 20:58 Životní smetiště
Ještě není. Bude asi zítra, pozítří... tak nějak...

A já tím pádem usínám někde mezi depresí a totální životní skepsí, otráveností a neustálým "řešením"
Klid nulový.
Ráno jsem vstala a šla ven se psem, už dlouho jsem se neměla líp. Chodila jsem rozcuchaná okolo domu a usmívala se do sluníčka, které ještě moc nehřálo a pociťovala jsem "něco" zvláštního po včerejším setkání s M. Ale asi to neumím vysvětlit.
Rozvázané tkaničky, něčí velká mikina, turecké kalhoty trochu zdevastované úklidem a cupitající psice... říkala jsem si autosugestivní mantru a doopravdy jsem to cítila.
A právě kvůli úplňku se to muselo posrat, v zápětí obrat o všechny možné stupně do zeleného háje, kde jsem setrvala až do této chvíle. Typická depresivní úplňková a napjatá nálada, kdy mám chuť vykřičet to do světa a stulit se někomu v náručí, kdo se nebude víc ptát.
V praxi to vypadá asi tak, že neustále jím jen sladkosti, piju litry kafe, nechci se umýt ani převlíct, v pokoji mám neuvěřitelnou skládku všeho a pro mě za mě bych klidně ležela v hnoji a utěšuju se, že to musí přejít jinak se picnu.
Tak zítra už konečně ty kapky a když jsem si teď vzpomněla na dobu dřívější - ty špatný stavy z kapek byly jenom nepatrný a ty dobrý nastoupily brzo. Takže budu doufat. Budu doufat, že mi to pomůže. Od zítřejšího dne, hodlám trávit volný čas výhradně v MZK, kde se dá učit. Protože já se dostanu na školu! (Jen tak mimochodem)
A taky začnu razantně dodržovat Krchovy dobré rady, abych nebláznila, když mě přepadne krize hlavová.
Co myslíte, jsou to jenom řeči nebo ne?
Ten měsíc se mnou umí mávat prevít. U toho mi po noze teče směska zelené a červené.
Půjdu uklidit ten emrglajz tady a zachumlám se do vany, do knihy a do autosugesce, abych nešla nic jíst.
Příště budu povídat určitě o kapkách nebo regresi.
Brum, brum, brum...

Sny

22. března 2013 v 12:40 Bez logiky věci

V mém případě, co se zdá, to se nestane. Stane se třeba pravý opak.
Takže od dnešní noci mám úžasný pocit, protože se něco stane a něco ne.
Mimochodem... bombičky do pera a jehla rovná se uspokojivé a hezké "poškození"
Hřejivý pocit. Jdu.

Nevytvářet domněnky

21. března 2013 v 19:14 Bez logiky věci
Dnešek ve znamení velkého Fujtajblu, ovšem z hlediska globálního vlastně naprosto normální.
Tak jsem uspávala dítě a poslouchala audio o sebevědomí. Dobrá věc.
A jsou tam tak dobré myšlenky (samozřejmě staré známé), že vám sem možná vyplodím výpisky nebo rovnou video se samotným audiem. Ať z toho taky něco máte.
Pak jsem přišla vymrzle domů a těšila jsem se na ty bachovky, který mě čekají už v pondělí...
A teď mi zatrnulo, protože jak je známo, budu si muset chvíli projít zlem, aby mi bylo líp. Bachovky prvně vytáhnou všechno hnusný na povrch, abych to mohla odmést. Doufám, že teď to už nebude tak tvrdý, jako minule, protože hodně toho hnusu už mám vymetenýho. Doufám, protože pár týdnů to byly opravdu bolestivý chvíle.
Ráno mi přistály hned 3 smsky, jedna milá, jedna k nepochopení a jedna, kterou jsem neočekávala. Z toho právě ta poslední mi připomíná, že potřebuju vidět zase Fontánu, že se mi vrací hluboké přesvědčení o věcech, ale nejvíc myslím na jednu ze 4 dohod - nevytvářet domněnky! Hlavně nevytvářet domněnky.
Jsem asi trochu vyprahlá, co se zajímavého psaní týče. Tak to nechám spát.

Valentýnská

20. března 2013 v 9:43 Ušima a Očima


(Valentýnská režná od Kuby)

Pluje stín po řece
a moje milá
dávno svoje srdce
jinde slíbila
se mnou tančit nechce
leda vopilá
černý stín na řece
břehy vomílá

Až se ten stín jednou
břes břeh převalí
snad nám bude jedno
jak jsme vožralí
že se chcem i nechcem
a že jsme lhali
černá voda smete
co jsme zmeškali

Svět je plný světel a mě černý sítn smete

Jsou přece věci mezi oblohou a zemí
a nic jiného není

Šediví beránci
nad bílou věží
který z vás mi poví
kam život běží
jestli jako voda
nebem protéká
nebo nás jen ohlodá
a zmizí do nikam

Pluje stín po řece
a moje milá
jinému své srdce
dávno slíbila
A mě už objímá
leda opilá
že mě chce i nechce
a že slíbila
lalala