close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Časoprostor

31. března 2013 v 12:02 |  O mužské části světa
Takže tedy po včerejšku, co?
Nějaké emoce?
Nějaké pochopení?
Nějaké odžití?

Neumím určit, jestli jsem žila právě jen v té hodině, která zmizela mezi druhou a třetí, nebo jestli jsem opravdu seděla s lidmi tam a tam a smála se.

V tom neurčitelném časoprostoru mě vlastně napadlo jedině to, že nebýt kapely, nikdy bychom se s M. nesetkali znovu v blízkosti. Že to nejpříjemnější bylo, když jsme se mohli vídat často s ostatními a mohli se třeba jen tiše provokovat a nebýt spolu a přitom spolu trávit čas (a co je nutné říct - že jsme po sobě nijak "nejeli", měli jsme oba své polovičky). Že ta odtrženost života byla to hlavní a zásadní, co nás dovrtalo až k tomu zakázanému objetí někdy v opilé noci. Že mi bylo tak dobře v kapele celkově a že jsem tam mohla koukat někdy na M., aniž by to mělo cokoliv vyjadřovat.
To co se masměrovalo špatně bylo až v tom zatahování pocitů a chybném spojování emocí někam mimo, do samostatných životů. To byl ten error.

Včera mi bylo hrozně dobře. A nejen tím, že jsme se bavili všichi spolu jako dřív, ale taky proto, že tam seděl M. a něměl pro mě žádnou vnitřní pozornost navíc a vedle něj Houslová, která mi už nedělala ani kousek těžkosti na srdci. Spíš hodně humoru. Obecně okolo.

V kapele je hodně věcí jinak. Vazby a vztahy všech jsou radikálně překopány a snad nikdo se nemůže vrátit do původního stavu. Ani kapela ne. Ale není to špatně.

Nevím, plácám z cesty, protože jsem možná pořád zaseklá v časoprostoru a taky v nechutenství, které je spojené s narustajícím počtem rodiny vedle v pokoji. Mám největší chuť zmizet ven, do lesa, do pelechu se přitulit k někomu a koukat na film a nic neřešit. Schovat se daleko předaleko a přečkat než se vyjasní. Je smutný, že v podstatě není nikdo, s kým bych se mohla pelešit jen tak...jen tak...
Skoro jsme přesvědčená, že by to šlo s M., ale zrovna dnes vím, že prakticky to není proveditelné. Ale zkusím to. Někdy.
Někdy to vyzkouším a uvidím, jak moc zabarvená bude reakce na mou bezbarvou potřebu.

Mějte se. Fanfárově třebas. Myslete na mě, dnes se podává asi stopadesát chodů a já mám zrovna chuť žít z prány.
 


Komentáře

1 fall fall | 31. března 2013 v 14:44 | Reagovat

Zuz, tak koukám kolik tu toho zase přibylo :)
K Bachovkám - super, doufám že se bude dařit!
A dneska to zvládni, ono to často tak naskočí ta potřeba nejíst nic právě ve chvílích, kdy se jídla okolo začne množit příliš.
A pojeďme někdy někam do lesa...já to potřebuju ani nevíš jak.
Třeba v úterý pracovní procházka do obory zase, když se teple oblečeme...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.