close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Enjoy this moment

9. března 2013 v 22:04 |  Ušima a Očima
Doprdele se vším... není mi dobře... nevím, čemu věřit, čím se řídit, co dělat... kolik času můžu obětovat chybám.

Tak pár písniček. Protože mi z nich nebylo smutněji.




 


Komentáře

1 banalite banalite | E-mail | Web | 11. března 2013 v 14:40 | Reagovat

Koukám, že doma s jídlem to máme dost podobně.
Když budu citovat (tvého oblíbeného) Krcha, došlo k úpadku jídelní kultury a nastala "mcdonaldizace" společnosti :D
U nás je společné jídlo u stolu zcela vyjímečně o víkendu, večeře se odbývá tak, že třeba táta stojí s rohlíkem a salámem u kuchyňský linky, ukrojí salám, položí jedno kolečko na rohlík, ukousne, položí další kolečko, znova ukousne. U něj s tím není problém, ale když takhle jí mé bulimické já, tak prostě pokládám kolečka a žeru rohlíky dokud jsou. Jídlo potřebuje mít ohraničenej prostor a ohraničenej čas - čili býti na talíři a býti obědem v době oběda. Když jsem na idealni.cz prosila o radu, co mám dělat s tím, že mám po obědě vždycky chutě na sladký a přejídám se sušenek. Bylo mi řečeno, ať po obědě normálně zařadim zákusek. Přišlo mi to směšný, ale asi je to dobrý nápad - když zařadim ohraničenej prostor pro ohraničený zákusek. Rozhodně lepší než "si jít jen tak něco zobnout" a nasypat do sebe balík sušenek.
Jo, oni si doma myslej jak to hezky mizí, jen ať si naše holčička pochutná. Že z toho ale plyne víc trápení než užitku, to jim nedojde.
Doma vědí že máš mb?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.