close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Když se nedaří a Krch je idiot

5. března 2013 v 17:31 |  Program
Věděla jsem, že moje prvotní nadšení za chvíli vystřídá neschopnost a rezignace na všechny úkoly, úvahy.
Momentálně je mi blbě, jen když se podívám na tu stupidní knihu od chytráka Krcha. Očekávaně.
Další kapitola se zabývá dedukováním různých poznatků z jídleních záznamů a plán, jak překonat chyby nebo spíše chybám předcházet.

"Chuť mít záchvat často vychází ze setrvačné nervozity, že už jste záchvat dlouhou dobu neměli."

To, že mám chutě konkrétně na sladké přisuzuju premenstruační tenzi. Záchvatovité jezení těsně před zlobí mnohem víc. (Ale to není omluva, můžu to ovlivnit!)
Důležité poznatky!
- k důvodům záchvatů nepatří!!! věty typu "Jsem nemocná, nemůžu být dokonalá." "Neumím to ovládat." "Jsem neschopná." "Mám blbou náladu tak co no..."
- musím vyvozovat aktuální neemocionální důvody k záchvatům
- snažím se vydržet, i když se nedaří!!!!!

Co jsem postřehla sama je... že mi opravdu pomáhá si k jídlu udělat normální rituál, který u nás doma už málokdy funguje - nachystat si jídlo na talíř, prostřít si a sníst jídlo v kuchyni u stolu a nečíst, nerozptylovat se čímkoliv jiným - jen jíst.
-> všimla jsem si, že mě tato samostatná činnost natolik nebaví (jídlo je dobré, ale zdlouhavé), že už to chci mít dojezeno a zase se věnovat zábavné činnost! Pokud jím jakékoliv jídlo v pohybu po bytě, u televize, u seriálu, u počítače, na 90% nastane nutkání pokračovat v jídle dokud neskončí seriál etc. Tento podmíněný reflex jsem si vytvořila už na začátku bulimie, kdy jsem si ve chvíli mezi školou a hodinou zpěvu pustila seriál (konkrétně Sex ve městě) a u toho jedla - nikoliv hlavní jídlo, ale mlsy navíc a později se stalo pravidlem, že když začal záchvat, byl u toho puštěný seriál či film
Proto je hodně dobré vědět, že si můžu vytvořit opačný reflex jezení u stolu bez ničeho a odchodem od stolu jídlo ukončuji. Podařilo se mi za poslední týden akumulovat téměř každé jídlo ke stolu, případně jen ke stolu s učením. A ani jednou jsem po takovém jídle nechtěla jíst dál. Problém nastal ZÁSADNĚ jen když jsem s jídlem sedla k televizi a nebo popocházela s kusem jídla v ruce. Poté už jsem roztěkaná a jím co je po ruce a je to v háji.

=> řešení - vydržet jíst vždy!! jen u stolu a nenechat se zvyklat pojídáním kdekoliv jinde v bytě či za pochodu. Něco jiného je pokud jím venku s někým. V tomto případě taky nemám nutkání.
Je to jednoduchý, no ne?! (Hahaha, kdyby bylo, tak už nic neřeším)

- poblém číslo dvě - chutě se nevyřeší samy od sebe z jakýchkoliv důvodů, po kterých bádám - musím ho vyřešit já!
- dnes jsem se svědomitě celý den učila, bavilo mě to, šlo mi to... stačilo si vzít svačinu k seriálové pauze a všechno je v tahu. Bolavé břicho a nutnost nezvracet. Achjo. A co tím chci říct? V mé hlavě už dlouho putují věty - kdybych dělala, co mám, kdybych se učila, jak chci, kdybych vypadala jinak, kdyby mě měl někdo rád, kdyby tohle a ono.... určitě bych neměla potřebu se přejídat. Největší ze všech blbostí! Vystřídala jsem už skoro všechny mé podmínky a nikdy se nepovedlo nezvracet. Dokud totiž budu propadat nutkáním, nic se samo nezmění. Samozřejmě psychika hraje roli, ale i dky je relativní klid, můžu dělat všechno proto, abych si záhvaty nezpůsobovala sama technickými chybami.
- zařazování zakázaných jídel - není nutno absolvovat, mám povolená všechna jídla, až na dvě výjimky a z ničeho jiného nemám panickou hrůzu - ovšem opět jsem u toho, že dvě položky mi nedělají dlouhodobě dobře se žaludkem už několik let a není to z důvodů dietních
- MUSÍM VYDRŽET NACPANÉ BŘICHO A ZKUSIT SE PROSTĚ STOPNOUT VČAS A VYDRŽET MŮJ ROZTAŽENÝ ŽALUDEK! Au.
Zvládnu to. Baví mě učení. Baví mě sluníčko za oknem. Vím, že kdybych šla ven, bylo by to lepší. Zkusím se naučit více podmíněným reflexům proti bulimii.

Ještě něco k Pavlovovým psům...

Došlo mi, jak moc jsem závislá na pojítku - seriál plus jídlo. Trvá to tka dlouho, že vůbec nejde o ten seriál - znám ho nazpamět, funguje pouze jako kulisa k neustálému poklusu mezi kuchyní a gaučem. Kdyby to bylo něco, co ještě neznám, musela bych se soustředit, o co tam jde. Tak jsem si uvědomila, které konkrétní seriály a filmy nutně vedou k jídlu - Sex ve městě, filmy Popelky, Letuška 1.třídy, Sex ve městě 1 a nově i Tajný deník Call girl
Jak jste si jistě všimli, jsou to všechno stupidní americké komedie a romanťáky. Nic co by mě zajímalo. Ale tématicky bych to okecala asi jako filmy o zázračných cílevědomě odhodlaných proměnách dokonalých žen a seriály o ultra sexy ženských, které zakopávají o sexy chlapy každou minutu a jsou prostě báječné.
Tahle tématika na mě působí v televizi neksutečně uklidňujícím dojmem, že i já jednou budu skvělá, odhodlaná, báječná a všem vypadnou oči, jak budu jiná a dokonalá. Jednou... Ve spojení s jídlem, kteér do sebe u toho láduju je to valstně logický balzám. Vyvolává to ve mě uklidnění, že nevadí, že se teď cpu a přizabíjím se, ale přece přestanu a potom budu taky tak bezchybná filmová hrdinka.
Je to směšný reflex. Je to směšné až tak, že když zapnu jeden díl a začnu jíst, nutně pouštím další a další, jen abych mohla dál a dál jíst. Říkala jsem si, že to všechno vymažu, ale to by mi sestra neodpustila. A taky bych se mohla upnout na jiné blbosti. Nejhorší na tom je, že se vždycky peru s tím - oc se to sakra děje, nic mi není a stejně už týden zvracím?!
Není to o tom. Půdobí mě na mě špatné zažité podněty, které si stále opakuju a pravděpodobně je to podložené nějakými pocity.

Toť vše. Raději.
 


Komentáře

1 Petra Petra | 7. března 2013 v 15:47 | Reagovat

televize + jídlo, to znám :)
já teda nikdy nevracela, "jen" se k prasknutí přejídala.
když jsem se toho chtěla zbavit, tak jsem se nějakou dobu úplně vyhýbala televizi. měla jsem skoro panickou hrůzu z toho ji pustit :)

2 Krvavý koleno Krvavý koleno | 8. března 2013 v 13:12 | Reagovat

Asenath, tohle je hrozně důležitej krok, uvědomuješ si to? A ty jsi ho zmákla. Přišla jsi na fakt důležitou spojitost a dokážeš tomu předcházet, to je úžasný. Vim, že bojuješ každej den a moc ti držim pěsti. Ten novej jídelní rituál je dobrej. Fakt tě obdivuju, protože já ho moc nezvládám, i když jsem se o to pokoušela hodněkrát. U mě je to asi trochu jinak nastavený. Nejde o nějaký seriálový balzámy a unikání do jinam, ale prostě... že nedokáže jíst sama. A proto si nosim jídlo k pc a radši si u toho čtu (nebo si s někym píšu), protože mám pocit, že je někdo se mnou. Asi je to hodně hráblý. Ale úplně nejvíc se pro jídlo uvolním, když je někdo doopravdy se mnou (přítomnej) a nejlépe taky jí. Je to pak hrozně moc automatický a přirozený a já nemusim myslet na to, že zase JIM a KOLIK toho jim a můžu svojí jídelní porci poměřovat (ne svojí šáblostí), ale tím druhým člověkem - jak se v jídle chová... a soustředit se třeba taky na to, co řiká a ne jen na to jídlo samotný.

3 Krvavý koleno Krvavý koleno | 8. března 2013 v 13:14 | Reagovat

Bože... tohle je tak divný. Kam se poděla ta přirozená vlastnost člověka jíst?
Takhle moc nad tim přemejšlet.. to je vážně peklo.

4 Ta špatná Ta špatná | 8. března 2013 v 14:51 | Reagovat

[3]: Tohle jezení s někým řeším taky už dlouho. Když jsem se rozhodla v létě začít jíst víc normálního jídla jako ostatní, šlo to jenom, když jsem jedla s M.
Hrozný bylo třeba jídlo někde mezi přednáškama, to jsem fakt nezvládala.
Každopádně to už mi nedělá problém.
A ano...je pravda, že je to děsná vazba hlavy a jídla. Neuvěřitelný.

5 Krvavý koleno Krvavý koleno | 8. března 2013 v 20:33 | Reagovat

Když jsem poznala Durmana, asi tak do roka jsem přibrala 8-10 kg (je fakt, že k tomu ale přišpěla i HA, kterou jsem začala na rok a půl brát a pak už never more). Nebylo to na mě ani tak vidět, protože jsem byla celkem hubená (tenkrát jsem fakt skoro vůbec nejedla a uběhávala jsem se a zvracela jsem - i venku, třeba u silnice, když jsem běhala...) Durman miluje jídlo a s nim jsem začala jíst hodně a docela si to jídlo užívat. Jenže pak mi to začalo připadat už zase jako problém, když jsem najednou musela vyhazovat oblečení a kupovat větší. I když on řikal, že má rád "oplácanější" holky (a je pravda, že jsem z jeho všech holek byla nejštíhlejší), jenže zase... asi každá holka se chce udržovat ve stavu, v jakym se svýmu klukovi zalíbila, že jo... Je to složitý... Ale považuju za úspěch, že jsem mu už dokázala vysvětlit, že nechci jíst vždycky všechno a to samý jako on. A Durman je opravdu hodně tolerantní a přijímá i moje "biovýstřelky" a je nakloněn experimentování.
S přednáškama je jídlo mor. To mi ani nemluv. Kolikrát jsem si nachystala jídlo doma a pak ve škole jíst prostě nemohla...? Na menzu nebyly vždycky peníze/čas a tak jsem se odbejvala a stálo to za prd. Poslední dobou, když jsem ve škole a nezvládám jíst "svoje jídlo", vsadim třeba na polívku v bufetu, abych měla aspoň něco teplýho a trochu si roztáhla žaludek. A hlavně hodně pít...
Jenže to je zase ono - ve škole nejim proto, že jsem sama (anebo nedokážu jíst před druhym člověkem, kterej žádný jídlo nemá).
Uf :)

6 Ta špatná Ta špatná | 8. března 2013 v 20:42 | Reagovat

[5]: Tohle všechno znám. Já jsem sama dlouho nedokázala vstřebat fakt, že M. mi říkal, že ho přitahuju, i když mě poznal tak o 10kg lehčí. Nebrala jsem to. Nechápala jsem. Na druhou stranu mi nedávno řekl Živočich natvrdo, že jsem sice nakynula, ale že to na mě vůbec nevadí, protože se mu stejně líbím.
Jediné, co by měl být "problém", jak cítit vlastní tělo dobře.
Jo, nemám ráda, když jím před lidmi, kteří zrovna nejedí. Nebo když jsem mezi lidmi, kteří průběžně nic nejí a nevadí jim pauzy mezi jídly třeba 7 hodin a já nemůžu vytáhnout svačinu a jíst. Ne vždycky, ale už se to stalo.
Tohle řešení jídla je ale problém úplně jinde. Však jsem teď napsala do článku takové kidy o jídle, i když vím, že mám řešit někde jinde, něco reálného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.