Zkurvený kapky. Jestli tohle přežiju, tak už nevím.
Kurva. Už nic nemůže být stejně. Už to prostě nejde. Nejde. Nejde to víc, nejde, nejde, nejde.
(Promiňte tenhle výkřik, ale nevěřila bych, že během jednoho dne vypluje všechno zaráz. Ten stav, kdy jen jíte, ubližujete si jak nejvíc to v danou chvíli jde, šílíte, nenávidíte se, spíte nebo nemůžete ani zvednout peřinu a ve výsledku blijete... nebylo nic jiného nač bych dneska myslela. Jen jídlo a zvracet, jídlo a zvracet, jídlo a zvracet.
A ano, svádím to na kapky, protože to bylo tak bezdůvodné, tak intenzivní a tak nechutně zpátečnické, jak už hodně dlouho ne. Kapky 4x denně, okamžitá účinnost, to byl zas nápad. Umím to srovnat, není to výmluva, je to vlivem měsíce a kapek, že to, co je ve mně, vylezlo úplně nahoru. Au.)
Všem, kdo v životě žijí a nemrhají časem a možnostmi... všem těm přeju hodně zdaru. Jste úžasní.
Já mezi ně nepatřím.
Vůbec nevím, o čem se snažím plácat v projektu.
Achjo.
Asenath, nebuď blbá... tohle zvládneš. Je to jenom nechutnej stav. A teď je to tu proto, aby to mohlo odejít. Držim ti palce a vsadim se, že zdaleka nejsem jediná.