Jeden docela plitký článek, protože mi nejde psát, ale chci to vypsat, než to ztratím.
Včera jsem zalezla se Špaget na chvíli do Artu na naprosto dokonalý dánský thriler Hon. Doporučuji všemi deseti stejně jako větinu severské kinematografie. Ta surovost a necitovost, přitom to je hodně o citech, to prostě umí jen na severu.
Zvláště pak miluju všechny sexuální scény severských filmů. Realita. Hodně dobře.
Plkaly jsme trochu předtím v Artcafé a tak se mi tam dobře sedělo navzory hysterii předchozího večera. Hodně mi vadí, že teď není teplo, protože v zimě už se mi nechce sedět.
Nezahlceně
Nějak neplánovaně a necíleně jsem poslední 4 dny změnila svoje stravování. Jediná myšlenka, která byla v těchto dnech věnovaná jezení byla - už na tohle fakt nemám, jídlo prostě není středobod mé hlavy. A tak to skončilo. Nemyslím jinak než v rovině - chutná/nechutná a hlad/nehlad. A ono to tak nějak funguje. Jím cca. 4x denně, z toho 3 jídla dost velké porce, repsektive úplně běžné porce toho, co se doma uvaří, případně, na co mám chuť. Bez rozboru, bez počítání, bez měření času, bez rozestupů, bez pravidel.
Je to zajímavé. Tělo reaguje asi tak, že trávení funguje, že necítím chutě navíc, že někdy se ozve potřeba doplnění a to je tak všechno. A samozřejmě, že tohle nepotrvá patrně dlouho. Ale je dobrý zjistit, že tělo vlastně pořád pracuje, jak má a že hlavní je jako u všeho - nemyslet!
Všechno zlé...
Tak se teď snažím učit. A v hloubi duše věřím, že buď se mi to podaří a budu mít štěstí na hodně pitomců u testů a na lehké okruhy a nebo ne. A tak budu dělat němčinu třeba. Vlastně je to jedno.
Teď teprve vnímám tu pauzu jako něco hodně potřebného pro další chod mé bytosti. Docela si teď vážím práce i studia a nějakých povinností v životě. Stejně tak jsem mohla několik měsíců zkoušet, co vydržím já i tělo a nemuset být v prdeli kvůli škole. Všechno zlé je pro něco dobré, znáte to.
Jsem ráda za to všechno, protože bez všech těch kiksů by se mi nevrátilo dost intenzivní posouvání ve zpěvu, nemohla bych v hodně situacích používat asertivitu, nezačla bych vařit jídla, který jdou pozřít (jídla, která jsem dělala někdy sama pro sebe by ani pes nežral, ale mně to bylo jedno), nemohla bych si oholit kus vlasů a neuvědomovala bych si spoustu tenounkých vazeb mezi mnou, rodinou a přáteli. Ne vždy to jsou vazby správné.
Drahá bez podmínek, bez křiku
Docela mi vadí fakt, že jedna moje drahá je stále tak manipulátorská. Ne cíleně, je prostě taková. Nějakou dobu jsme se neviděly a moc spolu nemluvily. Z mé strany to není obrovský problém, který by ničil mé vazby k ní. Ale mám opravdu strach, že až bude moct, bude se chovat velice odměřeně, nasraně, že jsem na hovno kamarádka, protože se nikdy neozvu a seru na všechny. Ano. Neozvu se. Vidím v ní takovou jsitotu, že vím, že se uvidíme, když budeme chtít. Hotovo. A ona moc dobře ví, že ji miluju a že jsem tu KDYKOLIV pro ni.
Je to asi jediný přátelský vztah, kdy se bojím, že jsou kladeny podmínky. A to je špatně. Tenhle přístup se mi nelíbí.
Ypsilon, Ypsilon, Ypsilon... achjo
Potkala jsem se s Ypsilonem, což nebylo setkání zrovna dobré. Jde o to, že když máte člověka rádi ale zásadně si s ním nerozumíte, je to neslučitelné.
No a já a Ypsilon jsme kvůi tomuhle skončili předtím a nepokračujeme teď. Nejde to. Ten vývoj se utrhl. Ypsilon se vyvíjí ve své extrémnosti v životě a já se vyvíjím naopak do mnohem barevnějích spekter, kde už dávno není všechno buď a nebo. Beru v potaz všechno a všechny okolo a vlastně mi dost vadí tyhle zabejčené radikální postoje, kterými žije Ypsilon. Je to jeho život a pro něj je to dobře, ale se mnou se to nedá sloučit. Navíc nevidím důvod být v kontaktu s někým, kdo mi řekne, že nechce asi být součástí toho mého světa, protože je moc jiný od mýho. Jako ne... když o tom teď píšu, jsme tam, kde jsme byli. Řekl to zase stejným tónem, zase se stejným zklamáním, že to není, tak jak si to vymyslel, když jsme se potkali. A na to už nemám nervy. Nebudu tu pro někoho, když mu nejsem dost dobrá, pro jeho cestu. Nenene. Krom jiné - první poznámka k záznamu z koncertu, kde mě viděl byla - zlato, ale měla bys nosit sukně, ty kalhoty fakt nejsou dobrý. No tak ještě opakuju... nenenene.
A teď ještě něco... měla bych asi začít chodit ven, jinak zakrním v poloze - sedmo u knih a počítače.