Je mi divno.
Včera i dnes jsem po delší době viděla konečně své drahé Psychouše a díky nim jsem se dokázala několikrát doslova válet smíchy, což mi dělá opravdu dobře na duši.
Na druhou stranu jsem si sama přivodila karmickou odplatu na moje rušení dohodnutých věcí. Ale tentokráte se nejednalo o záměrné vymlouvání, ale opravdové zádrhely včasného fungování etc.
Napsala jsem po dlouhé době Hvězdářovi, jednak proto, že jsem na něj docela často myslela a chtěla se s ním vidět a jednak proto, že jsem chtěla zjistit, jestli mě orpavdu "nenávidí" nebo mám paranoiu.
Nemám paranoiu. To je ta horší zpráva. Hvězdář mě nejen odstranil z internetově dostupných komunikačních zdrojů, ale smazal i můj telefonní kontakt a když jsem přesto napsala, velice elegantně mě poslal na jinou planetu a po mé další reakci patrně zablokoval to otravné číslo v inteligentním telefonu. No... moje reakce totiž byla - proč?
Nepamatuju se, že bych mu nějak ublížila, že bych na něj byla zlá, odporná, že bych se zachovala kdy jako mrcha vůči němu. Jediné, co se stalo s naší komunikací, byla moje velká zaneprázdněnost a jeho následné nereagování v posledních dvou měsících. Jestli jsem jakkoliv ranila jeho city, ego nebo cokoliv... mrzí mě to, protože o tom nevím a nebylo to cílené. Dost možná ale jednoduše stále nevidím nějaké tenoučké nitky, dle kterých se běžní lidé řídí a potom nechápu, co je dobré a co zlé říct nebo udělat v danou chvíli. A proto nevím, že je dobré dát někomu najevo víc, že ho chci vidět nebo tak něco... nevím. Asi jsem se zachovala nějak špatně, neočekávaně, což prostě moje chápání světa nevidí.
Tak mě to tiše mrzí, protože Hvězdář byl pro mě docela světlý bod v komunikaci s neznámýni lidmi, měli jsem si co říct, bavili jsme se a stavěli jsme parníčky a lodičky ve Spolku u čaje. Pořád mám papírového "ducha" na stole, tak zase dojíždím na to Buď a Nebo... hmmm.
Na tohle narážím docela často a překvapilo mě, že jsou i jiní lidi, kteří to tak mají.
To jiné chápání. Kdy ale skáču z extrému do extrému pravděpodobně.
Dojela jsem na to už ve vztahu s M., kdy jsem žila celou dobu v domění, že je všechno super a krása a potom se na mě sneslo, že je vlastně všechno špatně hlavně na základě mých všech projevů/neprojevů jakékoliv náklonosti. Nechápala jsem. Myslela jsem do té doby, že dávám jasně najevo všechny city nebo fyzické projevy. Ale asi ne.
Nejvíc mě tohle přešlo asi v období s Panem Y, protože to bylo krátce velice intenzivní bez všech zábran, ale to už je kapitola sama pro sebe. Ale i Pan Y si stěžoval, že o mě neví každej den, že něco neříkám, nedělám apod. Opět nechápu.
A snad jen v případě Introverta jsem dávala najevo co jsem měla.
Jednoduše... nevím, byla jsem zmatená, když mě Introvert prvně objal, když mě chytl za ruku nevěděla jsem co dělat, jestli to je normální nebo ne, byla jsem zmatená, když M. nechtěl odjet sám domů, ale jel mě doprovodit po noci v lese, nevím, nepíšu smsky často během dne, jen když mám důvod, nemám potřebu psát na dobré ráno a dobrou noc a nechápu, že je to někdy třeba, nevím, jestli je dobré fyzicky kontaktovat nebo prostě být, nevím, co se "sluší a patří" vůči ostatním lidem. Nevím, jestli mám dát někomu pusu na dobrou noc, když mám sympatie nebo ne, nechápu, že někdo ode mě něco čeká a já to nevidím. Nebo vidím, ale až když je pozdě. Prostě tohle neovládám.
Není to mou vlastní nepotřebou kontaktu nebo tak něco, ale když s někým jsem z jakéhokoliv důvodu, mělo by to snad být jasné bez přehnaných projevů. Prostě takové to cítění mezi řádky, kdy není potřeba některé věci ukazovat. Na druhou stranu se ráda budu držet za ruce, ráda se budu objímat a tak dále, když to bude bezpodmínečně vycházet ze situace.
K tomu se samozřejmě váže i má nepotřeba sexuálního života. Neznamená to, že bych sex nepovažovala za dobrou věc a pro vztah mezi mužem a ženou do jisté míry důležitý. Každopádně já ho málokdy potřebuju. Ne vždycky. Někdy se "zadaří" (nebo jak to říct :D) a prostě se sladím s potřebami partnera. Ale kdyby sex vůbec nemusel být, byla bych úplně stejně spokojená. A já prostě beru dobře fakt, že to není podmínkou čehokoliv. Ne všichni muži tomu rozumějí. Spíš žádný.
Jsem velice emotivní, citlivý a empatický člověk. Ale na tohle moje jakékoliv schopnosti nedosahují. Jsem natolik empatická, že když prostě cítím od druhého něco, není potřeba, aby mě hned tiskl k sobě. Naopak když něco není anebo je to špatně, mám tu potřebu velkou, protože je to na místě.
Asi už plácám nesrozumitelně. Jsem prostě divnější než běžné slečny na ulicích. Hejahejahej. Jestli to Hvězdář a všichni ostatní nechápou, tak by to měli zkusit vyhodnotit jiným vzorcem.
haha, mě to teda nedostává do problémů, protože mám toho svýho jednoho chlapa, takže můj život je mnohem primitivnější, ale je to přesný. on má pořád nějakej problém, že mu málo vyjadřuju lásku (objímáním, polibky a tak). ano, je tam velká nevyrovnanost, on mi ji vyjadřuje hodně a často (a ta moje menší potřeba těchto projevů se pak smrskává na nic, protože sem přehlcená). naštěstí jsme si na to oba tak nějak zvykli a on je celej naměkko, když mu jědnou za sto let vyjádřím lásku:)
jo a s tím sexem, nápodobně...