Velice divný večer...
Debatování v poklidu. Za mě klid a nic k řešení, z druhé strany spousta "všeho a všech" v jednu chvíli.
Potom setkání s někým, o kom jsem neměla představu, ale bylo mi z něj velmi nepříjemně.
Odcházela jsem pěšky domů, neoblíkla jsem si ani kabát, protože jsem docela tepala. Během jedné chvíle se změnil můj náhled na mě celou, protože těch asi 20 minut jsem si připadala jako nejubožejší osoba lidstva, někdo, z koho dočista září, že má problémy se sebou a taky se na mě přenesla sprška cizích problémů komunikace, jako kdybych za to všechno ten večer mohla já.
Snažím se být komunikativní a milá vůči cizím lidem. Na druhou stranu je mi docela zle, když ta komunikace vybuchuje někde nad stolem a připadám si jako opravdový ubožák bez duše a bez čehokoliv zajímavého ve své existenci... stačilo pár opileckých vět, u kterých jsem ani netušila, jak moc jsou opilecké a jak normální. Každopádně se na mě mstilo naštvání na jinou osobu a na to jsem neměla vůbec chuť.
Přemítám už notnou řádku let, kdy se stane, že mě někdo bude respektovat a že někdo bude vnímat mě jakožoto člověka, který má toho v sobě spoustu a není to jen tichý echo v pozadí.
Trochu jsem odbočila od všech myšlenek. Dobrý ráno přeju.