close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Špatná...

17. března 2013 v 10:28 |  Životní smetiště
Špatná noc. Nemožnost spánku, velká dávka něčeho, co nemám. A vlastně asi ani nevím, co to je. Jak to pojmenovat.

Připadá mi, že žiju hrozně plitkej život. Nic se v něm neděje. Věci, co se odehrávají jsou normální a běžné a ten obrovský význam přikládám všemu jen já, protože nedovedu být v klidu. Takže všechno přeháním do gigantických rozměrů, i když o nic nejde. Normálně o nic nejde.
Jsem obyčejná osoba, která má možná tak leda problémy v hlavě, ale jinak co... kde nic tu nic... přes noc jsem ve spánku přemýšlela, že nemám co nabídnout. Nemám světu co zvláštního dát.
Umím jen poslouchat a lidi mi povídají...povídají všechno... protože to umím vnímat. Ale co já?

Vždycky jsem myslela, že prožívám věci jinak, že jsem odlišná v tom, co se mi děje, jak to pociťuju a jak s tím pracuju. Jaké vnímám tenké schované vazby a jak manipuluju sama se sebou. A nic ve mě není takové, jak jsem myslela. Není vlastně nic hluboko, nic jiného ve mě a zevně. Nic. Uvědomila jsem si to skrze některé lidi a v neposlední řadě při posledních kontaktech s Fall. Ona je přesně taková, co vevnitř má hodně a ve správnou chvíli to prosakuje napovrch.
Vedle ní jsem úplně plochá, co se týče duše. V podstatě i vedle Ypsilona, vedle Tkaničky, vedle více lidí.
Někdy mě napadá - proč mi to říkáte, pro mi povídáte, vždyť já nemůžu pojmout všechny meziřádky, na to nemám duchovní kapacitu. A oni povídají. Já rozumím a neumím odpovědět.

Jsem hnusná alibistická plastelína, která přilne akorát na to, co je zrovna poblíž a tiše se zbarví. Jsem manipulovatelná mrcha, která často dělá cíleně věci, za které se může nenávidět. Jsem masochistická obluda, která neumí říct, co teď a tady chce, cítí nebo co chápe, nechápe. Jsem zlý člověk? Často bývám přesvědčená, že musím skončit v pekle nebo v hodně velké karmické odplatě.
Každý má v sobě dobro, ale musí ho umět propustit ven. Myslím, že to neumím a proto nezářím jako jiní, že nemůžu uklidňovat svou přítomností, nemám zajímavou auru, nejsem přitažlivá (a nemyslím tím fyzickou rovinu).

Přes všechny pochody, které mám v hlavě jinde než ostatní, jsem normální ovce, která si občas mele svoje duchovní pindy a kope gládama do listí.

Chtěla bych si pokecat s Budhou nebo se Sokratem.

Asi pro tohle všechno je mi tak blízká Psychóza ve 4:48, jen pořád věřím, že někde ve všem smysl je.

Když jsem byla mladší, věřila jsem, že můžu mluvit s větrem, že mě poslouchá, že mě hladí a že když chci, aby nefoukal, tak změní směr dál ode mě. Představovala jsem si, že poslouchám stromy, že když šumí, tak mi povídají, myslela jsem, že země mě nikdy nenchá umrznout a že když na ní budu ležet, bude mi dávat teplo.
Věřila jsem, že voda teče tak rychle, aby mě nesemlela a že zvířata jsou v mé přitomnosti klidná. Věřila jsem, že jsem takhle tiše spjatá se vším na světě a že to nikdo jiný necítí. Pak mi pokáceli vrbu...

 


Komentáře

1 *wif *wif | E-mail | Web | 17. března 2013 v 12:15 | Reagovat

bože... jako kdyby to psala ta část mě, která se tohle všechno bojí vyslovit, ale mám to v sobě...

2 Nebožka Nebožka | Web | 15. dubna 2013 v 20:22 | Reagovat

Určitě v sobě máš dávku dobra, jenom se jí bojíš úplně popustit uzdu - možná se bojíš, co se pak stane? Nemyslím si vůbec, že jsi špatná. Jenom jsi vnitřně hodně složitá, komplikovaná osobnost. Což ale není hřích.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.