Předevčírem jsem šla v noci zcela střízlivá z Koňské hlavy a přepadl mě muž.... přepadl mě slovně a absurdněji než bych si mohla představovat.
Šli jsme asi 10 minut stejným směrem, ale po různých chodnících.
Když jsem si ho prvně všimla, lekla jsem se, protože šel potichu a zjevil se těsně za mnou, než přešel na druhý chodník. Tak jsem se na něj otočila, koukla, vypadal normálně, šla jsem dál, bolelo mě břicho, bylo jsem už skoro doma, mrzly mi ruce, šla jsem hodně rychle, protože jsem zvyklá chodit nelidsky rychle pořád. Všimla jsem si, že ten muž se na mě neustále otáčí a pozoruje mě. Šel taky svižně a v té tmě vypadal nasupeně. Snažila jsem se na něj vůbec nedívat, bůhví co to zas je za opilce a tak... ignorace. Ale nemusel pořád tak čumět.
Když jsme se střetávali na přechodu, znenadání mi začal velice cholericky, hlasitě a zuřivě nadávat asi takto nějak:
"Ty krávo, co tak čumíš, myslíš, že jsem nějakej úchylák, píčo, chlap nemůže jít v noci po ulici, že jo. Bojíš se mě? Bojíš se mě, ty krávo? Jestli se mě bojíš, tak nemáš chodit v sukýnce uprostřed noci! Co si jako myslíš...?!"
Přitom výrazně gestikuloval, stál asi metr ode mě a potom nasraně odešel dál a stále si mručel nadávky pod fousy.
Stála jsem zaraženě a ani necekla. Nic z toho, co říkal mě ani nenapadlo, vypadal slušně, normálně a mě bylo celkem fuk kam šel a proč a kdy... ovšem to vše jen do té chvíle, než na mě začal ječet. V tu chvíli mi opravdu zatrnulo a docela jsem se bála, že mi jednu natáhne a díky jeho agresivnímu výstupu jsem ho rychle přeřadila do kolonky oněch "vrahů, úchyláků a agresorů"
Odcupitala jsem rychle domů, beze slova a rukama jsem si držela sukni co nejníž...
Snažit se vyjádřit svojí normálnost a neškodnost agresivním sprostým výlevem... jasně :D