close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Ještě nám zbývá pět cigaret a spousta milování...

27. října 2013 v 16:39
Upozornění: Tento článek je napsán čistě a čerstvě zamilovaným magorem, proto hrozí nebezpečí mozkového zkratu z důvodu přesladěnosti žbleptů níže!!

Teď prostě musím psát česky... protože se toho stalo moc. Tak moc, že ani kdejaké verliebte nestačí.

Asi před týdnem touhle dobou jsem byla po dvou téměř probdělých nocích a koukala jsem do stropu. Neuměla jsem si vysvětlit, proč jsem sakra udělala to, co jsem udělala a proč tentokrát žádné racionální uvažování nemohlo dostat ani jedno procento z mé hlavy. Dost možná se rozum ani ozvat nechtěl... dost možná...
Strašlivou rychlostí uběhl týden. Mezitím jsem se snad každý druhý den potkávala s Kuřátkem (to proto, že často roztomile nervózně kouká jako kuřátko ztracené v obilí a vadí mu, že mu tak říkám... pípá pípá, nožky bolí, znáte to)
Kuřátko je muž... muž, kterého jsem potkala velkou náhodou a s následnou shodou. Jsme tak stejní a jiní zároveň.
Když jsme se viděli prvně nervózně jsme do sebe klopili pivo a plácali o filosofii, mluvili o minulých věcech a drželi se od sebe dosta daleko, aby si to ani jeden raději nijak nevykládal.
Den na to jsme seděli v jednom z nonstopů na Hybešce (moje oblíbená zážitková ulice), pouštěli si písničky v jukeboxu, víc jsme pili a taky trochu kouřili. Bavili jsme se komunikací a pohledy na ostatní pozdně opilecké bytosti okolo a mě vyloženě bavilo žít. Ony bytosti kolem taky hýřily komplimenty na mou osobu a já se raději jen usmívala, protože už jsem neměla dost rozumu na nějaké větší zdůvodňování. Koukala jsem raději na Kuřátko, on na mě a pak po dlouhém stydlivém uhýbání pohledem začal filmovej scénář romantických komedií, polibky a bloumání k němu domů, kde už jsme zahodila veškeré staré já, které mě vždycky v podobných momentech stoplo a navrtalo mi otázky mezi rty. Tentokrát ty otázky nebylo třeba pokládat. Vůbec žádné.
V sedm hodin ráno jsem si prohrábla extrémně zacuchané vlasy, odtulila jsem se kousek dál do osobního prostoru a na dvě rychlé hodiny jsem usla. Když jsem odjížděla tramvají s knihou Jima Morrisona, nervozita a stydlivost byly zase na místě.
Od té chvíle jsme se viděli tisíckrát a přitom uběhl týden.
Vůbec nemám strach se vůči tomu všemu chovat jak zamilovnaý blbec... protože ono to tak prostě je... a jestli se za týden neuvidíme, odmilujeme nebo to prostě nějak dopadne, bude to, jak to být má.

Za ten týden jsem se nesčetněkrát nechala okouzlovat malinkými detaily nebo chvilkami... Kuřátko těká očima po stropě a nebi, když je nervózní, v hospodě sedí s nohou přes nohu, doma sedí v křesle u otevřeného balkónu, v ruce cigaretu, kolena pod bradou nebo smotané v tureckém, v očích takové usměvavé cosi, co mě nutí sedět naproti a usmívat se na něj stejně. Veškeré jeho doteky a vůbec fyzický kontakt je plný nespecifikovatelné otevřenosti a upřímnosti, kdy zdaleka nejde o něj a o mě, ale o nějakou energii mezi námi oběma, kterou kolem sebe motáme. Nic není vynucené a chtěné, prostě to JE. Bojí se říkat věci, pro které není chvíle, stejně jako já se bojím, abych nezačla moc chtít slyšet a vidět všechno. Nechci. Zachází se mnou jako s něčím vzácným a přitom mám pocit, že si snad nemůžu zasloužit ani jeho pohled. Naprosto neznámý pocit. Zvlášť po pouhém týdnu.
Kuřátko... má krásný hlas... přes den mluví různě a večer, když se trochu ztlumí, zní to vůbec nejkrásněji. Hned na začátku jsem přemýšlela, čím mu to všechno krásné oplatím. Postupem jsem začala přijímat, že mu stačím jednoduše já... (a občas když mu podržím popelník, když sednu do balkonových dveří a civím, jak mu to s cigaretou sluší)
Říká mi různě. Říká mi spoustu věcí, abych o nich věděla a některé když netuší, že je slyším.

Ještě nedávnou jsem se Špaget snila o tom, že přece musí být něco jasnýho a zřetelnýho a nevysvětlitelnýho v jednu chvíli a že sice nemáme důkazy, ale prostě není možný aby nebylo. Teď v tom nevysvětlitelným jsem a je moc těžký uvědomit si, že tohle je reálně a skutečně ono. Že takhle se to pozná.

Už mlčím.
 


Komentáře

1 SergiooN SergiooN | E-mail | 17. ledna 2017 v 8:54 | Reagovat

I found this page on 17th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.