close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Koncert

28. listopadu 2013 v 19:12
Byla jsem na koncertě Shaie Maestra... zařadilo se to tak do několika nejnádhernějších hudebních zážitků posledních let.
Na samé špičce se dva roky držel Avishai Cohen (se kterým taky hrává i Shai), ten dojem se kterým jsem tehdy odcházela z Bobycentra asi nikdy nezapomenu, byla to taková nádhera, měla jsem chuť vyběhnout za Avishaiem na jeviště a zpívat s ním a říct mu, že se mě to všechno hluboce dotýká.
Hned po něm se držel Kurt Elling, kdy jsme seděli ve 4. řadě a tudíž ono mocné působení bylo znásobeno.
Poté koncert Ivy Bittové s Vladimírem Václavkem v pomaturitním večeru.
Dále Její pastkoryňa v Janáčkově.
Pak asi dokupy koncert Zrní a Květů v Metru a určitě jeden z koncertů Kuby Čermáka a tak dále...
(koncerty na festivalech nepočítám, neb ta atmosféra se nedá vůbec srovnávat)

A včerejší večer jsem nakráčela do útulného malého klubu, seděla asi 5 metrů od velké křídla, kam za malou chvíli přišel mile se usmívající Shai se stejně milými spoluhráči. Viděla jsem jeho záda, chvilkama jeho ruce a červenou šálu na jeho krku. Poté začali hrát tu nejkrásnější písničku, kteoru jsem od tohoto tria kdy slyšela, žel je zcela nová a na žádném záznamu... your little song...
Byla jsem naměkko.
Po dobu koncertu jsem jako vždy, když jsem něčím zasažená, nedýchala, poslouchala jsem Shaiovy upřímné, nekýčovité vsuvky mezi písněmi a někde v hlavě jsem cítila, že tohle nemůže existovat bez nějaké mocné všeprovázející síly.

Kouzlo koncertu spočívalo nejen v genialitě hudebníků, ale také v malém prostoru, kde s námi Shai mluvil bez mikrofonu, bylo slyšet jak si pobrukuje při hraní rychlých pasáží, jak se smějí muzikanti v průběhu hraní, jak dýchají, jak reagují na nás a my na ně. Po kocnertě jsem omámeně oblíkala kabát, když jsem najednou viděla, že v chumlu u dveří stojí trio a rozdává podpisy na CD. Koukala jsem jak na zjevení. Na velkých koncertech tohle vždycky patřilo do fantasmagorií, že s milovnaným hudebníkem promluvím, že mu něco řeknu, že se usměju, že budu stát kousek od něj... teď jsem tam stála a mohla jsem mu říct cokoliv. Dívala sem se na jěho srdečný úsměv, byl vysoký jako já, krásné klavírní ruce a neobyčejně milý. Věděla jsem, že svoje připravené fráze nevyslovím, místo toho jsem jen stála před ním a koukala. Taky přítomný Bass mi sdělil, že Shaiovi právě oznámil, že hrajeme jednu písničku, co hrál s Avishaiem. Bass má v tomhle ohledu stejné myšlenky a tak to vyslovil za mě. Mezitím se kolem mě vylidnilo a zůstala jsem já cívící na Shaie, který se jen pokorně usmíval, koukl na mě, oběma očima výrazně mrkl, jako by děkoval za můj zájem a taky že naprosto chápe, že tam jen tak stojím a nemluvím. Usmála jsem se, kývla na něj a odešla si po svých.

Pár desítek metrů do tepla domova, uprostřed malýho města, v malým státě daleko od všeho... to je vlastně ten největší zážitek, že si někdo takový odskočí z tour po Francii do malinkýho klubu vedle komunistických studentských kolejí, naproti Bille, kde se každý ráno perou důchodci o slevněný máslo, na místo kolem kterýho obyčejná holka chodí denně do školy s Shai Maestrem ve sluchátkách a představuje si velký věci... dějou se velký věci...


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.