close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

(Ne)klid na duši

9. listopadu 2013 v 16:12
Sedím už týden a kousek každý den na zemi. V téhle poloze se mi nejlíp kouká do učení a do počítače. Sedět rovně u stolu mi nedělá kdovíjak dobře. Tak teda sedím a kolem mě se hromadí z jedné strany sešity, papíry, Kafka a spol, z druhé strany talíře, hrnky a skleničky. Mezitím porůznu kapky, globule, léčiva... trochu vysvětlení.

Před třemi týdny jsme s Kuřátkem seděli prvně proti sobě Pod koňskou hlavou, oba nervózní, oba naprosto nejvíc otevření pro tu chvíli, fascinace, absinthy, když se blížila čtvrtá hodina ranní všimli jsme si hřebíku mezi cihlami zdi za námi. Zželelo se nám osamělého hřebíku a tak jsme mu dodali partnerku do osamělého života - mezi cihly těsně k němu jsme namáčli cigaretu pro hezčí hřebíkův život. Bavili jsme se dlouho...
Včera jsme došli opět Pod koňskou hlavu. Přemíra lidí nás posadila k tomu stejnému stolu. Po chvíli jsme se oba nastejně otočili k hřebíku. Cigareta byla pryč. Místo ní byl mezi cihlami vmáčknutý papírek. Na papírku bylo poděkování za cigaretu na horší časy, vysvětlení, proč bylo nezbytné tuto cigaretu použít ačkoliv byla uschovávna někomu jinému a na závěr připsáno, že až bude hodně špantá chvíle v životě, neváhejme ubalit záchrannou cigaretu z tohoto papírku se vzkazem.
Chvíli jsme nevěřícně koukali a pak nám došlo, že je naprosto jasný, proč jsme šli právě v pátek právě do téhle hospody a proč jsme byli vytěsněni právě k tomuto stolu... vzakz došel stoprocentně svému určení. Poděkovali jsme, papírek si vzali jako relikvii a dohodli jsme se, že až se třeba někdy rozejdeme, vykouříme symbolicky cigaretu z tohoto papírku a půjdeme poklidně dál.
Potom jsem se zase uklidnila, protože se nic nezměnilo, neřízeně jsme se doma nemohli odtrhnout od sebe za zvuku Doors a usínali s melodiemi Mobyho. Byla jsem zase vyrovnaná, protože jsme zase byli blíž. Celou noc jsem poslouchala jak Kuřátko mluví ze spaní a ráno se Sigur ros v hlavě jsem nejvíc cítila, že prostě musím spát u zdi s jeho paží pevně kolem mě. Ať to bude kdykoliv jakkoliv.

Řítí se na mě škola, nedostatek času a mravenčení v břiše z toho, že mě čekají těžké úkoly. Vnitřně jsem nejvíc přesvědčená, že to prostě nějak dopadne a hotovo, že hlavní je teď začít. Nemyslet na to a prostě to udělat. Nesmírně mě utěšují dlouhé hovory se spolužáky o tom, že v tom plaveme stejně. Musím napsat interpretaci Kafkovy povídky. Docela obtížně pro někoho, kdo nikdy nepsal nic než referát na základní škole. Interpretace je pro mě dosud neprozkoumaná věc. Záleží na ní připuštění ke zkoušce. Jediné řešení toho, že vůbec nevím, co mám dělat, je jednoduše sednout a začít něco pachtit dokupy. Něco z toho vzejde, ale musím začít. Hodně mi ta zoufalost a ztracenost připomíná chvíle vypisování projektu, kdy jsem prostě jenom seděla a psala, aniž bych věděla, co přesně píšu. Bude to podobný. Nebojím se a přitom mám děsnej strach.

Jsem teď na nejlepší cestě vyřešit si kvasinky všude možně. Druhým týdnem úspěšně držím léčbu lokální i vnitřní, konzultovanou s doktorkou a taky docela ubíjející. Poprvé v životě mám ale aspoň pocit, že to má smysl někde v těle. Osobně mě nejvíc štve a obtěžuje nesmět se napít vína a neodskočit si mezi školou do oázy na tortillu. Nedat si medík do maté v čajovně a nechystat si svačinky z křupavých kaiserek. Mlíko oželím, tělo samo si o něj vůbec neříká. Ale to ostatní mě opravdu rozčiluje dnes a denně. Držím to bez problémů patrně právě proto, že to konečně držím jen z čisté a bezelstné nutnosti zdravotní, což se nikdy v minulosti neodehrávalo. Už dva a půl měsíce jsem "čistá" od jakékoliv dark side v hlavě a je mi líp než kdy dřív, šíleně ťukám do dřeva, a zrovna do téhle pohody musí přijít kvasinky v plné síle. Myslím, že je to psychická záležitost, kdy si je stresem sama vyvolávám. Stresuje mě nával aktivit a málo času a tak se tělo brání.
Podstatný je, že ačkoliv beru prášky a jím protikvasinkově, vlastně mě to vůbec netíží a dělám si, co chci. To zabírá na ty svině stejně nejvíc. Ta svoboda a klid na duši.
Nepochybuju o tom, že se mi určitě sinusoida zase obrátí dolů, ale jak nízko půjde si určujeme stejně jenom my sami.

Nejlepší terapií na všechno je bezdůvodná radost... až budu sedět u zkoušky a nebudu vědět ani žble, určitě se začnu smát sam sobě a životu a tak. Stejně tak jako se teď snažím smát všemu.

Opakuju se, ale tu písničku i klip bezvýhradně miluju...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.