close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

S chybama o neklidným večeru

1. prosince 2013 v 22:18
Někdy se člověk ztrácí v ději.

Vždycky jsem se považovala za emocionální a citově závislou přísavku. Poslední dva jakože vážnější vztahy mi to dávaly sežrat. Jak s Ypsilonem tak s Introvertem jsem se navázala rychle a až příliš pevně. Oba přišli ve chvíli vnitřní krize ve mně a oba fungovali jako vylepšovák do osobního konce. A já na to spolíhala, že láska PPP přenese. Ono nic.
Teď když jsem s Kuřátkem a náš vztah začíná nabírat na obrátkách, uvědomuju si víc a víc, že žádná přísavka nejsem. Že moje velká navázanost pokračuje, ale zároveň nespolíhám na nic a nikoho... po dnešku možná jen na sebe, že jako všechno vážný doposud nějak nepoberu.
Poučení z minulých krachů... vědět, že záleží na souladu... přijímat a být přijímán... neutvářet domněnky... nepodřizovat se přes špatný pocity... nebrat nic jako samozřejmost... desítky dalších bodů a poznatků...
Tak proč tady teď sedím a koukám do počítače, do celkem odcizenýho blogu, proč jsem se odvinula s pevnýho objetí Kuřátka, kterej tiše spí dva metry ode mě. Proč sakra zase hraju melodramatický akty sama se sebou.
Jsem empatická, takže reálně poznávám věci pod čarou... a pak jsem z nich nervózní. Skrze nepřiznaný zádrhely v Kuřátkově hlavě vnímám sebe jako čím dál tím větší bestii. Přes všechny snahy být s někým, neumím s někým normálně být, chovat se nesobecky, trpělivě, srdečně, otevřeně a kdovíjak. Jsem pořád jako sama za sebe, jenom si užívám, jak mě za to někdo "miluje". Až dneska mi došlo, že bych měla mít pro všechno oboustrannej pohled, protože mě pro to stejný může někdo brzo nenávidět.
Jsem bestie.
Miluju Kuřátko, je to jeden velkej sen, klid a spousta krásnýho. Otázkou je, jestli jsem schopna vydržet nebýt sama. Neumím oddělovat. Pořád si feministicky zakládám na svobodě osobního prostoru, ale ten si mám budovat mimo společný čas s Kuřátkem, pokud si kryju záda v našem volným čase, jako diktátorka odsunuju veškerý dobro, který mi Kuřátko vysílá.
Jsem bestie.

A vlastně neumím správně fungovat ve dvou. Trvalo mi sakra dlouho analyzovat sebe, abych se sebou vyšla bez hysterie. A teď neumím vycházet s druhým po boku a musím se zase vracet na začátek v jiných věcech. Jasně, v momentě kdy člověk něco vybojuje, najde se další věc, za kterou se musí bít.

Zase už uvažuju nad tím, jestli i s Kuřátkem to bude mít dlouhýho trvání. Ačkoliv je pro mě momentálně témeř nejdůležitější bytost a nechci o něj přijít... čím víc mu naslouchám a čím víc dohadování se mezi náma objevuje, tím víc ohraničuju naši společnou cestu na úsek, ve kterým se nám půjde krásně, dokud nebude čase se zase rozdělit.
Vadí mi, že to takhle beru.
S Kuřátkem bych chtěla být do konce života, abychom spolu jako staří seděli na salaši a drželi se za ruku. Ale neznám jeho a on nezná mě.

Nevím vůbec nic.
Přitom je to tak důležitý.
Mám studený nohy a už se chci zase vrátit pod jednu peřinu za Kuřátkem. Kdyby mi zmizel jako v lese horského boha, už nikdy bych nemohla usnout na jiným místě.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.