close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

O rozpadu a nelásce

2. ledna 2014 v 20:17 |  O mužské části světa
No dobře... je čas na větší upřímnost...

Nebo ne?

Už pár týdnů pokulhávám na levou zadní... slovy Andrey. Ale má sakra pravdu. Protože jsem zatím nestihla pochopit, jak mám z nicoty naskočit zpátky do dobrýho stavu.
Tak pokulhávám. Ze sebou. Ubližuju si co nejvíc to jde, přitom to ignoruju a prostě žiju, nemám ambiciózní představy o zázračným převratu duše ze dne na den. To není. Vlastně i vím co dělat. Můžu se těšit z aktuálních maličkostí. Jako brouzdat se po nocích v pyžamu se Špaget a rozebírat. Cokoliv. Nebo se naučit aspoń jednu stránku do fonetiky. Hlavně už se přestat práskat kafem a pít vodu. To mi dělá asi nejvíc fyzicky zle.
Na duši je mi zle už asi měsíc protože pociťuju tu vzdálenost mezi mnou a Tomem. A neplatí na to nic.

Po sáhodlouhým rozbabrávání přes gesichtknížku (bože, proč??) už nemám nejmenší důvod něco posunovat nebo někam tlačit. Vlastně přišly ty identický podprahový záseky - ať mi řekne, že mě má rád, ať mi to sakra řekne... potom nervózní převalování a oddělávání rukou z těla, spánek odtažený kilometr přes postel. Aby se mě to náhodou nedotklo...
Proto jakmile se mi dostane věty "Myslím, že Tě miluju, ale musím si to i uvědomovat..." je to jako jasná rána do hlavy kladivem. Nebo do hrudníku? Asi mám zlomený žebra.
Kde jsou ty časy, kdy se kolem mě míhaly city naprosto otevřeně a přiznaně a hlavně, když bylo třeba, objevil se dotyčný na prahu a nebylo vůbec důležitý, co si myslí, ale jak to reálně je.
Myslím si toho třeba spoustu. I o tom, co mi Tom řekl. Co jsem se dozvěděla o něm. Naprosto nemám právo ho soudit a podstaný je, že ho soudit nepotřebuju. Mohl by být masový vrah a stejně to nic nemění na tom, jak mi je.

Mám čekat? Nebo ne? Chci čekat? Vlastně na něj už nějakou dobu stejně čekám.



První, co jsem chtěla na Silvestra po telefonátu udělat, jít si poslechnout hrát Houslistu, zamrkat na něj, připít se se Špaget pod Koňskou hlavou, potkat se s Hudebníkem, rýpnout M. s potutelným úsměvem do žeber, zajít s Introvertem na sněhovou procházku a abisnth, přespat v objetí Živočicha a plazit se rozcuchaně domů ideálně s vyzutýma botama...

Dost možná, že se to stane... dost možná jsem někdy špatnej člověk...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.