close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Noc

23. února 2014 v 1:18 |  O mužské části světa
Velice náročný večer a později noc a vůbec.

Nemá cenu asi rozbabrávat nějaký pochody mezi mnou a Tomem. Já hodně brečela a byla jsem citově rozložená, on se tvářil jako štěně a snažil se hodně mluvit. Pravdou je, že tolik hnusů, co tuhle noc jsme si vzájemně ještě nepředali. Křik, nadávky, podpásovky, urážky a oddělení.
Ráno jsem měla pocit, že jsme to oba vstřebali. Hezkej den. Funkční, klidný, odpočinkový a Tom se chvilku koukal, jak někdy dávno před hádkama a já doufala, že aspoň takhle to skončí vyrovnaně.
Samozřejmě pak zásek a skončili jsme tam, kde v noci.

Aktuálně píšu po dalším alkoholu. Po roce jsem se viděla s panem O., což bylo vlastně docela šokující, ale jak sám řekl, s některými přáteli se navazuje, jako by od posledního setkání uběhl jen den. Taky že jo. Tak jsem poslouchala o jeho vysnění lásce a říkal o ní přesně to, co jsem včera potřebovala slyšet od Toma. Jenže proč...
Se Špaget jsme chvíli mluvily o lásce, vztazích a podmínkách. Stejně jako jsme hodnotily jakési naše pavztahy. Po vyslechnutí zpovědi o víře pana O. jsem si konečně dovedla připustit, že ve všech vztazích, který se nedařily, byl společný jmenovatel - já. Spočítala jsem si, kolik věcí jsem kdy udělala a kolik jsem si jich nechala i do vztahu s Tomem. Moc.
Ypsilon byl silnej člověk, a vyrovnanej v něčem natolik, aby mi mohl dávat lekce a aby se nevzdával, když mě chtěl k něčemu dokopat. Tak jsem jsem automaticky přebrala, že tak to je, že takovýho chlapa potřebuju. Teprve tady nad propastí s Tomem musím sobě i jemu přiznat, jak špatný postoje k tomu mám. Že dokážu žbleptat tisíc hodin o důvodech, příčinách, průběhu i následcích, ale v praxi se neděje nic. (A že tohle se dlouho dělo i s PPP - probírat hodiny a hodiny, co se mi děje a proč a dál si ujíždět i s tím vědomím na záchvatech, yes)
Klasická rovnice - teoreticky vím, v praxi hovno. Špatnej model. Takže jsem si udělala zase barikádu výhovorek, proč něco nejde a nemůžu a dokážu to perfektně rozebrat do detailu. Výsledkem ovšem není nic než rozpad. Sedím pak nad Tomem, máchám mu před očima argumentama a výlevama a čekám až mě k tomu nějakým zázrakem donutí, až bude ta správná chvíle!
Asi jako mlácení do zdi, dřív než mi na hlavu spadne kus omítky, pak možná budu spokojená a do zdi přestanu mlátit samovolně.

Vím, že být víc třeba jako Špaget, bez komentářů udělám, co je v mých silách a nebudu zoufale cákat slzama okolo, aby mě někdo pochoval a pohladil. Alibismus a úlet mimo reálný žití. Pak se koukám na hrnek s fotkou, kde to vypadá idylicky a dochází mi, že prostě nejsem ona, ale že bych možná měla být. Jinak budu vždycky jen cyklit ve srancích vlastních strachů, zato z precizně sepsaným důkazem.


Musím spát. Zítra musím fungovat. Nevím jak.

Už teď mi Tom strašně chybí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.