close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

If you wanna to be you, be you

30. března 2014 v 18:21
Po dlouhé době jsem "využila" svoje duchovní žblepty a postoje k něčemu užitečnému. Teda aniž bych tušila, že to zrovna tím směrem bude vstřebatelné.
Už ani nevím, kdy jsem se tak zaulitovala se svým duchovním růstem (říkejme tomu tak, protože nevím, jak jinak nehloupě to nazvat) před dalšími lidmi. Jednu dobu jsem na základě svéh bordelu s PPP pochopila, že nejde prostě stoprocentně otevřeně mluvit s někým, kdo to nezažil a nerozumí. Nijak tím nikoho neznehodnocuju, to je bohužel fakt. Stejně tak se mi začaly měnit některé postoje celkově v životě (ať už sklony k vegetariánství, ke skromnýmu životnímu stylu a podoma vyráběným věcem nebo ke škole, k ve společnosti důležitým věcem) a měla jsem k tomu i nové lidi, kterými jsem se mohla nechat inspirovat a se kterými jsem v tomhle mohla být za jedno. Díky třeba Fall, co se týče jejich schopností a vědomostí i bez nutnosti být oficiálně študovaná bytost a díky Ven za její zdravý, tvůrčí a udělejsisám životní styl. A tak dále.
Ale trhla jsem se tím od starých známých. Trochu i od naší domácnosti, ale to od základu dle sebe vést nemůžu, takže tady do sebe maximálně vrážíme a občas uhýbáme. A přátelé. U těch jsem věděla, že na věci nemůžou mít žádné podobné názory, protože nikdy nebyli natolik něčím dotčení, aby analyzovali podrobně skutečnosti a jevy. Plus pro ně, aspoň němají v hlavě tolik bince jako já. Ale tak se utvořila díra.
Byla jsem dost hloupá, když jsem tím pádem přestala mudrovat a jen tiše přihlížela a raději neprojevovala před nikým svoje pochody. Vytratila se tak podstatná část komunikace s drahými a přitom nebyl jediný reálný důvod obávat se, že by mě nevzali a že by mě brali jako tu divnou, rádobyduchovní Zuz, co je mimo.

Došlo mi to ve chvíli, kdy se moje Drahá sesypala. Tak nějak normálně pod nátlakem stresu a tlaku z okolí. Nezvládla ustát malej neúspěch a zhroutila se. Chvíli jsem jen seděla a koukala a nevěděla, co jí říct. Odešla jsem domů. Až další ráno jsem se zastyděla, protože Drahá se mnou byla vždycky a já s ní za jakýchkoliv okolností a vždycky jsme si byly oporou. Já jen zbaběle utekla domů... tak jsem napsala... co si o tom myslím a vyplivla jsem i pár motivačních žbleptů a doufala, že aslepoň ocení, že se snažím ji povzbudit. Její reakce mě práskla do hlavy a otevřela oči. Protože nejen že chápala, co tím chci říct, ale taky byla nesmírně vděčná a děkovala mi, že jsem skvělý "terapeut" i bez studia. Byla jsem hrozně šťastná, že jsem jí mohla v danou chvíli skutečně povzbudit. A že moje pseudoduchovní kecy mají význam pro důležité lidi.


A jsem neskonale vděčná prozřetelnosti, že moje domněnky (který sakra musím přestat tvořit) jsou mylné a že Ypsilon řekl: "V pořádku. Moc dobře vím, že z toho už nic nebude. Ale v tuhle chvíli je mi takhle fajn. Tak co. Každý jednou odejde."
Díky, díky, díky za to.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.