close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak si žiju, nežiju, chodím, dýchám...

27. března 2014 v 16:10 |  O mužské části světa
Žiju. A to je dobrá zpráva. Dneska se trochu rozepíšu. Malinko.

Věci se mají tak.
Posledních pár týdnů se docela intenzivně střetávám s Ypsilonem, většinou ne s ním samotným, ale ve společnosti dalších známých/spolubydlících/přátel a taky většinou s nějakou konkrétní činností. Žádné romantické vysedávání při vonných svíčkách se nekoná. Mucha se děsí, že si tajně chystáme svatbu a pět dětí a vůbec nebere v úvahu další okolnosti a vlastně ani to, že Ypsilona naprosto nezná a poznat nemůže. Přes to vlak nejede. Nechci, aby ho měla ráda, nechci aby se snažila přehodnotit svoje postoje, ale chci aby mě přestala šikanovat svýma emocionálníma teatrálníma projevama, když zmíním jen jméno Ypsilon. Ale to stejný by se měla naučit v rámci svýho vlastního "dochovního růstu a zenovýho klidu" i se Sestrou a Františkem a tak dále. Většinou se sejdeme při vaření, tvoření, uklízení, šťavení a tak dále. A nebo s programem někde v krčmě se zpěvem. Několikrát jsem u něj taktéž přespala a jednou došlo ke kolizi jeho a mýho smýšlení. A bylo to špatně. Od té doby jsme si vysvětlili co a jak. Ale až nedávno jsem prokoukla jeho hraní na schovku. Schovám se před Zuz a budu dělat, že nic a časem dostanu co chci, protože to je jasně a zřetelně ONO.
Rozdíl v očekávání. Já žádný očekávání (konečně!) nemám, dostala jsem se poklidně a plynule do stavu, kdy nechci žádný "vztah", nic definovanýho, nic zavazujícího, nic jakkoliv předurčujícího, na to nemám kapacitu a raději chci něco, co bude v danou chvíli plně a alles. Plně mi může fungovat spoustu vazeb a chvil, aniž by to muselo mít přesahy. Hlavně žádný domněnky a očekávání.
Momentálně mě tedy štve, že Ypsilon očekává. Hraje světu divadlo, že ne, že jsme tady a teď a že je to fajn a nic dalšího nechce, když nechci já. Ale zároveň pak dojde k situaci, kdy jdu spát a najednou už se něco chce. Najednou přijde na scénu touha po sexu (proč?proč?proč?) a doteky už nejsou zdaleka příjemně klidný a srovnaný, je mezi nima velká propast narvaná nedočkavostí. Ypsilon má v hlavě ujasněno, že MY jsme byli, jsme a budeme a že teď je nejlepší chvíle pokračovat, kde jsme před dvěma lety skončili. Já mu dost jasně řekla, že nic takovýho já nechci, že navazovat se nebude v žádné partnerské rovině, leda tak v tom, že spolu můžeme zase otevřeně fungovat a mluvit. Že nic víc z mé strany prostě nejde. A že jsem nejvíc klidná a spokojená s tím, jak to teď je. Ypsilon akceptoval, pobral a řekl, že je teď takhle taky rád a že teda žádný fyzický kontakt být aboslutně nemusí. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem to dokázala vysvětlit a chovat se dle toho dál. Ypsilon se prozradil při první příležitosti, kdy se snažil přiblížit víc. Když jsem zopakovala moje stanoviska, zklidnil hormon a já byla naštvaná už jen z faktu, že jsem to vůbec musela opakovat. Ypsilon si vede v hlavě svou a vyplodil ze sebe větu "v pořádku, máme na to spoustu času"
Chtěla jsem ho zadusit polštářem.
Přemítala jsem si, jak moc jsem tohle zavinila já a jak moc bych měla distancovat svoje chování od něj, aby to zmizelo. Ale došla jsem jen k jednou záseku, který jsem ale tak radikálně usekla a rozebrala, vysvětlila a vyjasnila, že by byla od Ypsilona vyloženě drzost na tom stavět svoje city a touhy. Dál nic. Teoreticky vzato je moje symbioza s Ypsilonem dost možná navenek docela určující a dalo by se na tom vidět hodně věcí navíc. Jenže nic takovýho bych si nedovolila, kdybych Ypsilona neznala, kdybychom nebyli natolik na stejné vlně myšlení, kdybychom spolu nikdy nebyli, kdybych nevěděla, jak funguje s dalšími ženami ve svém okolí. Takže jsem pořád na stejné vlně a uvidím, jak se Ypsilon 1. sám vydeptá a vynerví, že odě mě nedostává co chce, co si sám vybásnil v hlavě ve svých očekáváních 2. uklidní a bude se chovat srovnaně jako zatím 95% společnýho času.

Poslední asi dva roky jsem se odvázala od zátěží v hlavě co se sexu týče. Řekla jsem si, že nebudu tak úzkostlivá a prostě popustila uzdy. (Ale ani tak jsem nikdy nebyla a nikdy nebudu zvláště sexuálně aktivní) Zpětně teď vidím kolik toho bylo úplěn zbytečného. Když jsme v hodině Sprachübungen probírali článek na téma "Warum haben Menschen sex?", zamyslela jsem se nad mými důvody. Nebylo to dobrý při tom souhrnu. Sex jako čistě fyzická touha - nic moc, sex jako prostředek "získání" někoho k sobě - taky špatně, sex jako projev citů a snaha udělat něco pro druhého - jednostranně taky špatně. A k tomu jeden sex tak odosobněný, že jsem si poprvé v životě připadala jako prvotřídní prostitutka. V podstatě se nabídnout a ležet jako mrtvola, uhýbat pusou, aby mě nepolíbil a v hlavě si říkat, ať už to je hotový, když už to sem zašlo. Hnus. Hodně moc špatně.
A tak teď jednoduše vůbec nepotřebuju a nechci zažívat sex, který nebude projevem oboustranného citu a souznění. Takže ve chvíli, kdy Yspilon něco nějak chtěl, dávala jsem co nejvíc najevo, že já se rozhodně v tomhle angažovat nechci a marně jsem se snažila vymyslet jediný důvod, proč bych s ním měla spát. Fyzicky i psychicky nula nula nic.
S Ypsilonem se pojí ještě jedno důležitý hledisko. Že je od základu velice volnomyšlenkářský a docela hippík, takže volnovztahy, volná láska a tak dále, proč ne. To že k tomu má i příhodný lidi a okolí, proč ne.
Viděla jsem na něm radost, když si mě doma zařadil mezi Táničku a Miš, jak byl nadšenej, že jsem mezi ně zapadla a bavila se s nima bez problému. A taky mě napadlo - jak moc jsou tohle přátelé a jak moc s nimi obcuje porůznu. A že v tom případě vůbec nerozumím jeho snaze odstranit si bloky v čakrách a neničit si tak upřímnost fyzického kontaktu s ženami. Odpovědi se mi nečekaně dostalo a mně došlo, že rozhodně nikdy v žádným případě nechci a nebudu patřit do jeho harému spřízněných duší. Že jsem to pořád já, ať už mě považuje za cokoliv. Nechci tam patřit, nechci se tak chovat a nechci být jedna z jeho žen. Jsem s ním spřízněná hodně a on to taky ví, ale zařazena být nechci.

Načež mi napsal Tom takovou smsku (z legrace, z chutě, z nálady, kdovíproč), že jsem nevěřila, že může vůbec splodit něco tak urážejícího. Srandanesranda, přišlo mi to jako výsměch.

Jinak je mi dobře. Vlastně hodně dobře.

Au revoir
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.