close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Mina kompisar nebo jak

2. března 2014 v 17:34 |  Nepříjemno
Stejný kruhy. Motají se kruhy.
Od ledna se dohaduju s Tomem. O tom a tom a vlastně pořád to stejný. Bolestivý přiznání, že to co tam reálně BYLO už tam není, protože jsme to zasypali vlastním bordelem, očekáváním z minula, tím, že oba čekáme, že to teď bude tak, jak to bylo někdy dřív a ono není, světe div se, všichni se divte, Tome, div se taky, i já se divím...vážně jo... jak jsem mohla být tak strašně tupá.

Ať už to bylo na začátku jakkoliv krásný (a to sakra bylo, i když se rychle zapomíná), je pravdou, že ještě líp než s Tomem mi bylo pár týdnů předtím, když jsem chodila do školy, do zpěvu, neměla jsem ponětí, že existuje nějaká PPP na celým světě a se Špaget jsem mrkala na fešáky jednou týdně ve starý známý krčmě. Vedla jsem děti, učila se, koukala tam a sem a byla jsem ráda, že jsem tam kde jsem. Takže docela jasně vnitřně i zevně vím, co a jak. A cítím. Faktem je, že se snažím držet se zase zuby nehty, i když to není oukej. Jako bych měla za týden umřít a už nikdy nepotkat spřízněný duše, se kterýma můžu sdílet. Jako bych si musela nutně udržet pofidérní něco s Tomem, protože jinak zemřu sama ohlodaná vlkama. PROČ mám pořád tyhle podvědomý chapadla? Vždyť vůbec a naprosto nejsem nespokojená sama, protože sama nejsem. A můžu to srovnat velice dobře - Tom, Fidla, Es a spousta dalších neměli od mala pevný přátele, i Tkanička myslím za poslední roky poznala samotu. A samozřejmě nemůžu hledat 14letý souznění s nejdražšíma někde v někom, s kým se vyspím po opileckým setkání na slepo a pak se rozpačitě držíme za ruce, kdovíproč. To by bylo teprve naivní.

Je mi líto teď psát nějaký hnusy, kterýma plaveme, ale je to jediný, co mi teď plyne z hlavy. Asi jako STOPTIME po bouři s Ypsilonem.
Dostávám se ke žvatlání o pojmech přátelé, kamarádi, milenci, lásky, spřízněný duše. A že tohle všechno já docela dost rozlišuju. Tom tohle považoval za sračky a že to mám tak strašně ohraničený. Měl pravdu. Mám. Ale zároveň do mých hranic spadají i takový vztahy, který on vůbec nemůže chápat ani akceptovat. Pavztah se Živočichem, přátelství hluboce propojené s první láskou, vztahy, asi i dosavadní spříznění s Ypsilonem, který stále cítíme, i když jsme každej jinde. To, že mě někdo může masírovat a chodit se mnou do sauny, i když není můj partner, situace, kdy se rozpláču a dojede za mnou ihned spřízněnec od své drahé přítelkyně, protože já pláču a to je důvod být se mnou. Je to čachrování s pojmama, ale hodně lidí v mým okolí takhle vztahy cítí a nevysvětluje a to je právě ono.
Jsem bohužel skeptická, co se týče "budeme přátelé", většinou se představy přátelství liší u mě a druhé strany a pak to dopadá jako zdvořilostní kafíčka s M. (kterýho už jsem mimochodem rok neviděla, cože?!) nebo škrabkání na krku při koncertě od Introverta s přesvědčením, že to je přesně to nicneznamenající dobrý spříznění a přátelství, který se zboří ve chvíli, kdy mi po třech panácích oznámí, že mě najednou po roce přece chce! Ani jedna dobrá varianta.
Proto jsem tak ráda, že teď jsme se po dvou letech konečně s Ypsilonem zase sladili na jednu vlnu, uvažujeme stejně a můžeme spolu upřímně a hezky mluvit. Díky aspoň za to.

A tak tady sedím, čumím, bolí mě břicho a cítím se kousek smutná a kousek strašně svobodná sama já.
Nedávám tomu limity.
Když mám pocit, že na tom nikomu nezáleží, už nikdy tohle víc. Vážně ne.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.