close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Naprav se čím ses pokazil...

19. března 2014 v 11:12 |  O mužské části světa
Včerejší večer. Bez masky. S opilostí. S maskou. S objetím.

Večer
Večer jsem měla krizi. Byla jsem v psychickém útlumu, od žaludku mě bolel snězený lipánek po předchozí večeři a zachraňovala jsem únavu kávou, která mi dala chvíli pocit, že tělo se nakopne. Samozřejmě nic takovýho nenastalo, káva na zahánění nepříjemna vždycky utlumí poslední zbytky energie. V tu chvíli se zablejsklo na obličejovéknize něco od Hudebníka, že prý jam a že prý pivo a pokec. Za minutu píše Ypsilon, že se jde na swing a že mám přijít. O další minutu později zpráva od Toma, jestli Pod koňskou hlavou třeba?! Bylo to vtipný, ale do smíchu mi nebylo. Byla jsem tak vyjetá, že jsem ani nedokázala posoudit, jestli se to fakt děje nebo jenom spím... Dikšafrined v mým podvědomí se smál jak malej, že mi to nedochází... odepsala jsem jen Tomovi a řekla si, že to nechám běžet. Ve spěchu jsem si přečetla cosi německýho o prostituci, abych aspoň tak okatě nebojkotovala učení.
Pod koňskou hlavou bylo docela prázdno. Seděla jsem dlouho sama a myslela na chybějící zapalovač k lucerničce na stole.Tom přišel a byl. Nebylo mi hej, tak jsem víc mlčela. Po velkým absinthu se zase vychrlily velký slova a úvahy, za který mi bylo skoro trapně, protože to na mě Tom vlastně nemá rád. Z reproduktorů se ozývaly samý perly... prý den je krásný a když dva jsou jako jeden. Tiše podezřívám obsluhu, že má nachystaný všechny příhodný texty jen pro mě a baví se tím, jak u toho teču kdykoliv přijdu. Mluvili jsme o tom, jak spolu nemůžem být a v momentě kdy jsem došplhala na konec s tím, že teda potřebuju prince na bílým koni s bezpodmínečnou láskou, sebrala jsem si saky paky a zamířila na swing, kde nebudu muset aspoň chvíli nic vymýšlet a generovat. A Tom se najednou postavil do absurdní role "nepustímtězůstaňapojďkemněprosím" a mě to bylo tak zvráceně příjemný, že jsem prostě už musela vypadnout. Cestou jsem dostala 3 přesvěčovací smsky, pak dva telefonáty a další tři zmeškaný plus další smsku. V prosklené kavárně tančili lidi, vzadu se zmítali Ypsilon s Táničkou a já vplula, abych nemyslela na to nepochopitelný přesvědčování. V hlavě mi běhaly otázky. Proč najednou Tom tak strašně chce, abych šla s ním, když jsme si řekli to všechno? Je to fakt jen potřeba tulit se v noci k někomu? Nebo se chlap o něco snaží jen, když odcházím za jiným chlapem? Vážně? A nebo mě chce jen držet zpět od Ypsilona, protože na něj má nějakej názor? Nebo mě má rád a neum s tím naložit? Řekla jsem si, dokud mi Tom nebo někdo nezodpoví otázku Proč, nikam nejdu... a vběhla jsem na parket a s velkým oddechnutím jsem si tančila na veselej swing s rozjařeným Ypsilonem.
Večer se protáhl a protože mi ujel rozjezd zakotvili jsme v poslední...leč... živé hospodě. Tánička okouzlovala mě a bavily jsme se sirkama, spálila jsem si prst a bavila se barmanem i okolím. Jenže přišla další smska. Chtěla jsem přece mluvit s Ypsilonem. Protože on chápe to, co já řeším s Tomem a stoprocentně by mě uklidnil jeho nadhled, chtěla jsem u něj přespat, popovídat si a vysvětlit mu trochu upřímněji bez hraní, jak to je i s ním. Situace ale byla jiná, Ypsilon byl nalazenej jinak, byl v euforii ze mě a s Táničky a ze života a nebylo na místě ho zatěžovat mým bordelem. Nechtěla jsem nikoho zatěžovat. Ani sebe. Ypsilon je pořád taky jen Ypsilon, jako já jsem já a Tom je Tom. Kolem uší mi proběhlo:
"A to jsou tvoje ženy, milenky nebo co? Hahaha."
"Bývalé milenky, obě. Hahaha. Ale mám je pořád rád. Hahaha."
Tři tečky. Byla nejlepší chvíle odejít po svých i bez rozjezdu.

Ráno
Mi přišla omluva od Toma. Přesně to, co jsem nechtěla. Ta hra z večera mi byla příjemnější. Ale s tím nehnu. Našla jsem si swingový kurzy. Taky jsem konečně aspoň otevřela word na napsání německé Erörterung a doufám, že dítko dnes nebude protivný. Večer přijde zásadní bod - buďto se odvážím udělat jasnou a upřímnou tečku nebo se zase podělám strachem, že zahazuju příležitosti, který už nemusím dostat. Doufám, že se odvážím... nechci ulpívat na věcích jen ze strachu, že nic jinýho nepřijde.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.