close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Šaty dělaj člověka

23. března 2014 v 12:25 |  Bez logiky věci
Po včerejší návštěvě centra a dnešním moknutí s kočárkem na mě přišly úvahy o oblečení, o tom, jak mít styl nebo nemít, jak se člověk cítí v něčem a co tím chce vyjádřit a jestli chce vyjadřovat opravdu něco ze sebe pro okolí nebo spíš sám sobě.

Moje odívání se s léty měnilo pod vlivem aktuálních zájmů, oblíbených "subkultur" a celkovým okolím. Jak jinak. Chvíli jsem byla trendovní, chvíli metalovogothická, hippísácká... ale spojovacím rysem všech mých stylů zůstala jakási pohodlnost a rozervanost. Jako malá jsem pravděpodobně vypadala jako holčička, ale tam má pamět nesahá, takže se přesunu k základní škole a tam jsem rozhodně už holčička nebyla. Alespoň první stupeň si pamatuju celý v džínách, tričku a teniskách, výjimečně něco holčičího, ale spíš ne. Vlasy jsem si odmítala kdovíjak česat a prostě byl culík. A brýle. Schöne Mädchen. Když už jsem se domohla od rodičů nějakých holčičkami oblíbených kousků, stejně jsem je během chvíle rozervala na hřišti nebo nosila málokdy. Pamatuju si typické černé, lehce zvonové elasťáky s malinkou stříbrnou sponou někde v pase.Byl to hit. A když jsem je dostala, rozběhla jsem se při hraní na hospodské zahrádce, spadla a prodřela na koleni díru. Tadadamtam.
A podobně skončily všechny pokusy být elegantní, upravená, dokonalá žena. Prostě to nešlo. Ani v těch tanečních mi to příliš nefungovalo a na bílé prodloužené jsem měla aspoň černě nalakované nehty, abych nezcvokla. Vždycky se mi ty krásné dámy líbily. Měly dokonalé nehty, upravený obličej, nikdy nevyšly s mastnou hlavou, voněly, oblečení bylo vyžehlené a sladěné, spodní prádlo určitě v kompletu.
Zatímco já měla nehty buď nalakované křivolace nebo raději vůbec, vlasy jsem si nečesala a maximálně spíchla jehlicí, parfémy jsem nepoužívala, žehlení jsem nepovažovala za přínosné životu a nikdy jsem neměla obě ponožky stejné. Když se náhodou postavím na zem v lodičkách, podpatek si ukopnu o první obrubník. Tohle víceméně platí pořád. Ať už chci nebo ne. A s tím souvisí i můj vztah k módě.
Řekla bych, že můj nynější styl se dá nazvat jako vagabundgstyle. Protože mám ráda polobotky, staré oblečení a staré boty a případně barevné podivné kusy. Nepamatuju si kdy jsem naposledy byla v normálním obchodě s oblečením. Všechno mi tam připadá předražené a nesedící a nicneříkající. Zato moje touha obcházet blešáky a sekáče vzrůstá, protože když tam něco najdete, je to prostě jen jedno jedinečné něco co vám sedí. I cenou. Taky recyklované oblečení je úžasné a tak jsem byla opravdu nadšená, když mě předevčírem Tom dovedl do malebného domku, kde si paní šije oblečení z jiného olbečení a mám svetrošaty ze šály a babičkovský přešitý svetr. V mém ideálním světě jednou budu šít oblečení sama, ale to bude ještě na dlouho. Šití mě vždycky bavilo (nejpyšnější jsem byla na obal na didgeridoo, ale teď zpětně lituji skvělé bundy, kterou jsem na to roztříhala), ale nositelné oblečení nějakého střihu už je pro mě vyšší liga. Nedávno jsem otevřela Burdovu školu šití a nadšeně bádala co a jak, ale mohla jsem si stejně tak číst ve skriptech matfyzu nebo listovat slovníkem arabštiny, pochopila bych toho stejné množství. Takže zatím budu obrážet sekáče a podomní výrobce alternativních ohozů. A nejlepší na tom je, že je mi taky po letech úplně jedno, co si kdo myslí o mém oblečení.

Je to trochu vtipný, když pomyslím na Sestru, která sjíždí všechny Elle a má kvanta módních kousků. Mucha podobně. A já si chodím v tom ubohým babičkovským svetru a je mi blaze. Když započtu můj bývalý podhol, můžu být takovej hipstřík. Pěknej ňuňací den.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.