close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Dospělácký výmysly

29. dubna 2014 v 15:08
Odmítám vyrůst. Chci být Petr Pan. Chci lítat po ZemiNezemi a nechci být dospělá a vážná.
Platí to potichoučku někde ve mně a já sama se snažím být dospělá strašně moc. Respektive mi k tomu byly poskytnuty veškeré možné okolnosti... chovat se dospěle... v situacích, kdy jsem dospělá vůbec být nehtěla...

Pamatuju si ty chvíle, kdy jsem prostě musela zaujmout postoj dospělé, vyrovnané, inteligentní dívky, aby se svět kolem nezřítil.
Pamatuju si, jak jsem nahlas plakala jen několikrát a pak jsem pokaždé polykala svůj vztek vůči novýmu chlapovi u nás doma. Nejtajněji jsem plakala, když si táta vyklidil pokoj. To jsem to všechno vstřebala někam hluboko pod kůži a nechala vyhnívat. Čas od času od té doby vyskočí nějaký zbytek hnisu. Je to jako když vám po liposukci vytéká týdny z pod kůže roztok.
Pamatuju si, že Sestra se normálně v novým tátově bytě rozbrečela, že ho chce doma. Vím, že jsem prostě musela být ta co nebrečí, aby nešlehlo tátu a aby se měla Sestra v tu chvíli o koho opřít.
Pamatuju si, jak jsme obě musely být nejvýš při smyslech, když jsme Muchu odeslaly sanitkou do nemocnice. Jak jsme obě musely zapomenout, že existovala nějaká naštvanost na Muchu kvůli chlapovi, jak jsme musely dbát všech slov další měsíce.
Pamatuju si kolikrát v takových chvílích do mě lidi hustili, že musím být dospělá a chápat věci, co dospělí dělají. Paní na táboře mi dělala dlouhou přednášku, po které jsem chtěla zahučet do řeky a nechat se omlátit kameny. Neudělala jsem to. Nehnula jsem brvou, protože jsem tam byla od toho, abychom cvičili divadlo a ne abych si plakala sama v lese.
Tak jsem to přijala jako svůj úkol. Být drsná, silná, odolná a zvládat věci s dospělým rozumem.
...
Když si tohle uvědomím, dává mi mnohem větší smysl, proč jsem kdy začala řešit svůj život pomocí nejezení a později jídla. Proč jsem ztratila svou zodpovědnost a touhu něčeho dosáhnout, proč prokrastinuju, proč je můj sexuální život tak odosobněný, proč mám neustále kvasinkové infekce, proč mám potřebu být flegmatický pohodový flákač... proč nesnáším změny u prarodičů i rodičů...proč mám tolik záseků.
Vlastně ze všeho nejvíc nesnáším, když mi někdo říká, jak jsem zásadně jinde než moji vrstevníci. Blbost. Kdo o to stojí. Je mi dvacet... a taky trochu sto.

Chápu to.

Nechci vyrůst.

Nechci za žádných okolností aktivně řešit alimenty od táty a podobné věci.

Chci umět lítat a chci být Petr Pan.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.