Chvilku o škole.
Přemýšlím, kdy mě přejde ustavičný pocit, že můj mozek už nic nevstřebává a jsem beznadějně hloupá a vyhodí mi při první zkoušce. Jedno zvládnuté zkouškové. A stejně pocity stejně jako na začátku. Nevyšel mi natipovaný test o dva body na 80%. Nic to neznamená, ale zase jsem tak koukala okolo na ty dobér výsledky a připadala jsem si... jako obvykle...
Nejvíc to vidím na hodinách s Němcem. Dnes jen v úzkém kruhu konzultace. Sedíme naproti němu, rozumím, co povídá, rozumím každé slovo, vím, co po nás chce, vím přesně co chce slyšet a vědět, rozumím jeho úhlu pohledu, ale sakra proč nedokážu otevřít pusu a nějak se německy vyžvejknout. Stydím se mluvit. Stydím se zkoušet to německy. Česky bych mu to řekla okamžitě. Němčina mi proklouzává mezi zubama a na jazyku se objeví slovíčko až dvě a poslouchám, jak okolo mě holky mluví. Sice nic z toho, co chce Němec slyšet, ale mluví. Docela obstojně a já jsem ticho. Občas řeknu slovíčko, když ho najdu rychle a dovolím si ho pustit ven. Přitom to sakra umím, kdybych v sobě měla litr vína sprechtila bych se vším, co jsem se za tyhle dva semestry stihla naučit a přeučit. Barikáduje mě vlastní představa o debilitě. Zmanipulovaly mě dobré výsutpy spolužáků, jejich sebevědomé chrlení vědomostí tak, že jsem sama sebe přesvědčila, že nic neumím a jsem mimo.
Na jazyky mám talent. Takový malý. Že chápu gramatiku víc bez vysvětlování a terminologie s použitím vlastního pocitů a odposlechu. Mám to tak odjakživa s češtinou a zapomenutou angličtinou, němčinou a trochu teď i se švédštinou. Neumím dobře odpovědět čím se vyznačují transitivní a intransitivní slovesa, v čem vězí tohle skloňování a v čem jiné, prostě to vím, chápu kde a jak to mám použít bez definicí. Pak to mám do hlavy nacpat z učebnic a jsem v koncích. Přitom to umím. Přitom se mě neustále ptají spolužačky na dotazy, kdy mě hned napadne - vždyť tohle je přece stoprocentně jasný, proč se na to někdo ptá. Ale jasný to asi je pouze mě. (Och, jak se teď vychvaluju a nedala test morfologie na 80%, fuj)
Švédština je extra zábavná díky extra úžasné učitelce. Tak to hltám, vnímám, pobírám a jde to samo. Nic moc jsem se zatím doma neučila a minule v hodině mi bylo řečeno, že mám přestat napovídat, že je kolem mě záhadná zóna vševědění a že na test budu sedět sama :D
A stejně si připadám tupě.
Naprogramovaně.
Naprogramovaně tupá a tupě naprogramovaná.
Musím napsat úkol. Logicky zase německy. Jestli letos udělám ty zatracený zkoušky, jdu na 3 měsíce někam do hor meditovat.
Das beste darauf ist, dass ich viele gut auf Deutsch gesprochen habe, als ich zwei Woche in Deutschland war... ohne die super neuen Sprachkenntnisse, die ich an der Uni gelernt habe.