close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

O krásným dni

27. dubna 2014 v 10:42
Bylo to úplně jinak. Všechno.
Moje prožitky. Včera jsem byla v Praze za účelem tetování. Za účelem poznat taky skvělou Strigu. A protože se věci vyvinuly jinak, udělala jsem si volný prostor, procházení v Praze a večer domů. Olgoj jel se mnou. Myslela jsem si, že půjde se mnou i na tetování, ale toho se účastnit nechtěl, věřil, že to zvládnu určitě bez držení za ruku.

Člověk se bojí neznámého. Takže i já jsem se obávala. Normálně bych se třepala z toho, že zabloudím, že budu moc kecat a že budu zmatená a spousty blbostí. Teď jsem měla v hlavě pouze a jedině strach z neznámého druhu bolesti, který neumím zařadit do škály snesitelnosti a v podstatě si neumím představit, co budu pociťovat, jak se to bude tvořit, co se mi bude dít a jak dlouho... ale směle jsem vystoupala po schodech a vkročila do krásného bytečku, kde mě uvítala ještě krásnější Striga. V zápětí se mi na tkaničky vrhla kočička. To mě lehce uklidnilo. Čmuchala jsem, jak to voní v pokoji, poslouchala Cocorosie a vnímala, jak Striga působí přesně tak, jak jsem myslela. I její hlas.
Povídaly jsme si uklidnila mě tím, že má velkou paniku z injekcí a přitom potetovanou znatelnou část těla. Nastavila jsem ruku a tiše čekala, jak začnu hysterčit. Po první tečce jsem si řekla... aha... to je jako ono... tak jedem dál...
Po první čárce jsem trochu zatínala zuby, ale nemůžu říct, že by to bylo vyloženě bolestivé, spíš trošku nepříjemné a po chvilce jem jen zírala, že kus tetování je na svém místě. Povídaly jsme si pak o různých věcech a ačkoliv jsem se nemohla dívat přímo na strojek pod kůží, z nepříjemna zůstalo vlastně docela příjemné brnění celé ruky. Zajímavé, jak si člověk zvykne. Bylo mi dobře.
Když jsem pak zvedla ruku, byla potetovaná a vláčná jak po umrtvení. Odcházela jsem s euforickým úsměvem, s ještě hezčím pocitem ze Strigy a sestoupila jsem zpět na ulici, kde jsem vyhlížela Olgoje.
Ten mi za statečnost donesl lízátko... to už ani nekomentuju :)

O Praze s Olgojem
Asi tak dva týdny se vídám s jedním takovým Olgojem. Znám ho už delší dobu a nějak jsme se omylem setkali, omylem se opili a omylem se se mnou chtěl poté vidět znovu.
Já byla ve stavu - nechci řešit chlapy a nevím co s nimi. Špagetce úspěšně říkám, že spolu randíme, asi jako v pubertálních letech, tvrdila jem to i Olgojovi, protože jsem mu nechtěla dávat hned naději, že spolu zestárneme. Zvládla jsem tohle vsugerovávat sobě i jemu asi tak do včerejška, když jsme večer stáli v metru a ojímali se, došlo mi, že se chováme a vypadáme jako stoprocentní májovci... co?
Když v autobusu usínal, přiznala jsem si, že je mi s ním naprosto nádherně a přitom to není smysluzbavené pominutí. Děláme spoustu věcí, bavíme se, rozumíme si a je to klidné a bez otázek.
Nevím, jak to říct. připadám si, že se co měsíc "zamiluju" a pak svět vybuchne. Ale není to tak. Ani nemůžu teď říct, že jsem zmilovaná. Protože už to neumím určit. Proč to taky určovat. Když to tak bude, tak to bude. Hotovo. Věřím Olgojovi, věřím, že je to teď fajn, protože se vídáme docela málo, když je opravdu čas a neodsouvám kvůli němu všechno a všechny.

Cestovala s námi myška.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.