6. května 2014 v 12:54
|
Nedávno jsme se spřízněnými vedly zajímavý rozhovor na téma tělo a antikoncepce. Přesněji hormonální anktikoncepce.
Byly jsme dvě dlouhodobě bez a jedna dlouhodobě s.
Byla jsema až překvapená, jak silně to vnímá i Drahá, která po letech vysadila a co to s ní udělalo a že "už bych do toho znovu nešla ani za nic"
Pořád nad tím uvažuju, kdysi dávno, když jsem asi půl roku zobala pilulky, jsem se pro ně rozhodla čistě z důvodů bez hlubšího bádání - mám přítele, chci s ním překonávat svoje sexuální bloky a tak to bude pohodlné. Tehdy mi to nic moc neudělalo, krom značné nafouknutosti poprsí (což mému už tak vyvinutému hrudníku přidalo zátěž) a zesílení menstruace (?)
Po vyzasení si nepamatuju taky nic moc, asi protože jsem to nevnímala a nezaznamenávala, jen snad přišly mnohem větší výkyvy v náladách a nárazové jezení v cyklu.
Důvody, proč teď hodně morálně bojuju z braním prášků jsou ale značné.
Ženský cyklus celkově mi přináší jedinou jistotu, co se těla týče. Když vše funguje a citelně vnímám každý týden cyklu v rozdílech a můžu očekávat co kdy jak přijde a kdy budu nepoužitelná, kdy budu zničeně brečet i u popelky a kdy přede mě nikdo nesmí položit čokoládu, je to fajn. Kdy se mi nakrabatí vlasy bez možnosti je učesat, kdy budu nesmírně klidná a smířená se zemí a spoustu dalších detailů. Znamená to pro mě tu jedinou stoprocentní navázanost s přírodou, s přirozeností vůbec. (Takové ty feministické nápady o menstruačních jeskyních v zaměstnání pro ženy mi ve své podstatě nepřipadadjí tak úplně mimo) Můžu na tom pozorovat, jestli jsem zdravá nebo je něco v nepořádku. Jsou různé chvíle, kdy žena třeba přestane menstruovat, opozdí se, má bolesti, cyklus je rozházený... vždycky to NĚCO značí. Že v těle něco není dobře. A tohle je velká diagnostická jistota, kterou muži nemají. Chachaaa :)
Když se mi poprvé po 8 letech menstruování opozdily upíří dny asi o týden a více a více... opravdu jsem byla vyděšená, nejen kvůli možnému těhotenství, ale spíš, že se tělo porouchalo. A bylo to tak, mohla za to prasklá cysta, nic dobrého. A když cysta zmizela, cyklus se spravil, nesnesitelné bolesti taktéž. O tohle bych nechtěla přijít.
Věc, která mě nejvíc děsí na HA je fakt, že žena sice má týden, aby z ní něco vyteklo a má pocit, že menstruuje. Ale tělo ve škutečnosti přestává ovulovat, tudíž tělo ztrácí schopnost plodit! To je to děsivé. Neplodné ženy jsou celoživotně frustrované, že jejich tělo nefunguje, že je k ničemu, babičky nám říkaly, že si nachladíme vaječníky a nebudeme mít děti, jakotož největší možná hrozba pro ženu... a pak si do sebe lupeme prášky, při nichž dobrovolně necháme zmizet ovulaci. Myslím, že ani mužům by se nelíbilo, kdyby sice měli erekci, ale sperma by se jim netvořilo a měli jen suchý orgasmus bez šance na normální plození....
Ale nechci znít jako feminstická zapšklá baba, takže teď z duhé strany...
Znám spousty, spousty slečen, které HA berou už leta a jsou nejvíc spokojeny, nemají výkyvy nálad, nežerou čokoládu před každou menstruací, neumírají menstruačními bolestmi, nemají akné a nepřibraly sto kilo po prvním pilulce, je jim fajn a naopak si velice cenní té extrémní pravidelnosti v cyklu, protože si ho vlastně tvoří racionánlně samy. Navíc se nemusí klepat při sexu, jestli z toho vzejde malej Pepík či ne. Ale o tom jindy.
Přemýšlela jsem nad tím teď znova a z pohledu, co by se asi stalo, kdybych začala brát prášky. Moji PPP hlavu zachvátila obava, že přiberu a z vetřelce (rozumějte z břicha) bude velký vetřelec, že už nikdy nebudu mít děti a že budu mít trombózu.
Ale stejně tak by mi mohlo zmizet akné všude možně, nebyla bych jak rozháraná psice co týden, nedělaly by se mi cysty, mohl by se mi tak naopak srovnat rozložený hormonální systém a díky těm cystám by se mohly omezit i moje všemožné chuťové ataky. Teoreticky.
Prakticky - chce se mi to zkoušet? Srovnala bych se s návratem všeho po vysazení někdy v budoucnu? Není to až přílišné riziko pro moje už tak rozložené tělo?
Tahle otázka mě trápí už dlouho. Ale pořád se spíš přikláním k přirozenému fungování bez zásahu farmaceutického průmyslu. Ze stejného důvodu přirozeného těla už asi rok nepapám psyllium, i když by to lecckdy podpořilo špatné trávení. Nechce se mi. Chci fungovat sama se sebou, od sebe a tak.
Co si o tom myslíte? Brát, nebrat? Zkusit, nezkusit? Hmm?
Já jsem si nechala píchnout injekci a jsem spokojená. K ovulaci normálně dochází, jen je děloha tak nehostinná, že vajíčko nemá šanci se usadit. Nemusím na to každej den myslet, jen jednou za tři měsíce si jí nechám píchnout znova. Říká se, že potom vymizí menstruace úplně, ale já jí zatím mám.