Umírám touhou přeskočit časem k červenci zhruba tak.
Je to horší. Pořád přemýšlím, jestli toho máme míň nebo víc nebo stejně jako v minulém semestru, ale asi je toho víc. Víc k přemýšlení, žádný drcení slovíček, frází, literatury blablabla, ale prostě hloubkový chápání gramatiky, literárněvědných sraček a podobně. Ne že by to nebylo užitečný, ale je to těžká a pokročilá gramatika, kterou jsem v praxi skoro nepoužila a testový cvičení jsou samozřejmě tvořený, aby nikdo neprolezl.
K tradičnímu strachu z Ottíka teď přibyl fakt, že bude písemná postupová a dále ústní postupová a tak se pomalu loučím s katedrou germanistiky. Ottík se tenhle semestr patrně vykašlal na to, nějak nás ke zkoušce připravit a poslední dva měsíce děláme všechno jenom ne argumentace, ze kterých ta zkouška bude. Ale útěchou mi je poslední termín v září. Aspoň malá berlička. Do asi čtyř předmětů naše příprava vypadá jako hledání taháků a výcuců na primátu s nadějí, že to půjde opsat, protože z hodin jsme se nedozvěděli nic, než "přečtěte si těchle děset odborných německy psaných knih, zhruba do měsíce to stihněte a potom z toho budou otevřené otázky" Tadadamtam. Myslím, že v druhém semestru neexistuje NIKDO, kdo by zvládal přečíst aspoň polovinu těch knih a ještě jim rozuměl. Takže co u zkoušky, těžko říct. Doufám, že tvrdé nadrcení kurentu mi bude na pár bodů stačit.
Takhle, mí drazí, to vypadá, když to nezvládám. Když nezvládám stres, když nedokážu aboslutně odprostit svou hlavu od sebezničujících poznámek a když nemůžu v noci spát, protože se děsím všeho. Děsím se i toho začít se intenzivně učit!
V momentě, kdy vezmu do ruky papíry frazeologie, svírá se mi žaludek a jsem zralá na odstřel. Mám naprosto přemrštěný strach z toho, co bude, že to nedám, i když by to vlastně nic moc neznamenalo, mám hrůzu z toho, že jsem opravdu úplně blbá a v hlavě mi z celé školní docházky nezůstala jediná informace.
Ráda bych si řekla, v pohodě, Zuz, uč se, nemel a nějak se to dá. Ale nemá to efekt.
Učím se šněčím tempem ty jednodušší věci a pořád mě napadá, proč jsem tam lezla, proč jsem chtěla studovat, proč, proč, proč. Proč je mi blbě, proč piju už asi pátou hnusnou (dokonce oslazenou) kávu, proč se klepu zimou a proč se mi chce po každé kapitole skoro plakat.
Připadám si jako cvok.
Pak že neexistují studijní a nestudijní typy.