Tak.
Chyběla mi trocha "normálního" blogování. Tady to apokalyptické časodčasu psaní o ničem mě zase tak neuspokojuje poslední dobou. Mám často myšlenky, že o tomhle a tamtom chci napsat, ale ve výsledku to nejde přes ruce.
Obnovila jsem si rubriky, přidala dokonce jednu speciální podrubriku o chlapech, protože jste to tu viděli sami... skoro nejčastější téma :D kam jsem to dopracovala?! a taky chci víc spát o škole a o tom, co se tam děje, jak to vnímám já a ostatní a co s tím dále. Protože je to velice aktuální. Když jsem se rozklepanou rukou snažila udělat do umělé kůže jen pitomý srdíčko tetovacím strojkem, vůbec jsem nechápala, proč to zkouším, ale Striga mě nadšeně podporovala, že si zvyknu a že si mám koupit ten a ten strojek a že můžu prostě, když chci. Já do té doby ani neuvažovala o možnosti někomu prznit tělo. Nicméně... motivovalo mě to aspoň k tomu něco udělat se svým malinkým výtvarným citem a kreslit, malovat, patlat. Samozřejmě, že nejvíc nahé ženy a divné ruce. To je moje. Ale chtěla bych alespoň trošku znát proporce, měřítka a ta dále, umět správně figuru a kreslit jedním přesným tahem a ne epileptickým škrkáním. Proč taky ne, že jo.
A tak.
Teď mlčím, protože mě čeká Frey, Freya, švédština, testy, Adam hakar a tak dále.
Na viděnou s více kreativní a normální, tradiční, klasickou, divnou Zuz .)
Já myslím, že to tak máme všechny. Středobodem mýho myšlení jsou (taky) chlapi a jídlo, a zbytek je jen taková omáčka, a to je vlastně taky jídlo, takže tak. Není to moc kreativní ani duchaplné, ale biologicky to asi smysl dává: najez se, rozmnož se a chcípni.
Doufám, že uslyším nějaké detaily o focení. Zatím jsem slyšela jen že to bylo drsný :))