close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Oslava

31. května 2014 v 11:59 |  Bez logiky věci
Bum. Bum. Bum.
V tichu hlavy se převalují obrázky.... z minulých životů...nebo jen roků, měsíců, dnů...chvil
Bum
Bum
Bum
Co se děje?
Nic, nic. Jsem v klidu.
Bum
Bum
Zuz, co je s tebou, na co myslíš?
Na nic, vážně, jsem v pohodě.
Bum
Zuz!
Bum
Dobrý, nic se neděje!
Bummmm m m m m

Šťastnej den. Včerejší den, oslavy, radost, úspěchy, úsměvy a objetí. Připadala jsem si krásná, v černočerné barvě, s kloboukem, do kterýho se obouval vítr. Měla jsem se radovat ze zkoušky, že jsem to dala, že jsem překonala svoje sebehodnocení, že jsem říkala německý fráze dost na to, abych z toho vytřískala aspoň C. Není to F, ani E, můžu se radovat, že nejsem ta spodina. Když mi Ottík potřásl rukou, měla jsem chuť omluvit se, že jsem si hrála na drsňačku a přitom mi tak sakra záleží na tom, co si o mých schopnostech myslí, že je mi líto, že se mnou musel ztrácet čas a ještě se slitovat a dát mi to pěkný C. Sie sprechen relativ viel, aber... natürlich, chlapče, já mluvím pořád hodně, ale...to Ale je docela podstatný ve všem, co říkám.
Měla jsem mít velkou radost. Měla jsem být šťastná, že jsem prolezla postupovkou, na které půlka lidí odpadne. Místo toho jsem přemýšlela, jak ubohý byly moje argumenty...super toll freundlich... docela potupný, když se homosexuální profesor a aktivista ptá, jak bych obhájila homosexály - prostě super toll freundlich...jak jinak sakra. Bylo mi z toho akorát zle, z té nuly, co jsem předvedla. Nebyla jsem nadšená, protože se to zase stalo nějakým omylem mimo mou příčetnost.
Pan Štěpán byl nadšenej, z mý zkoušky a ze svých úspěchů, který přišly úměrně jeho dřině. Byla jsem štastná za něj. Chtěl slavit. Moje hlava to bojkotovala a připadala si podřadně, tak jsem si řekla, že opíjet se ve 4 odpoledne není špatný řešení. Slavíme přece.
O pár hodin později jsme seděli na obrubníku za Svatým Jakubem v mumraji lidí, podpatků, nočního života, skoro letní euforie. U nohou rovnou osm půllitrů, papírky, tabák, kecky od Sestřinýho muže. Detekovala jsem pocity kolem, radost, touha, nadšení, blaženost. Přejala jsem to za svý a byly rozhodnutá to nepokazit a vážně slavit. Oslava - mezitím se odehrávala v nedaleké hospodě oslava narozenin Houslové, zvala mě, chtěla jsem původně přijít, jakože přce kámošky, že jo. Představovala jsem si, jak tam sedím, piju jí na zdraví a bavím se s M., Lukem a dalšíma. Nic moc normálního. Nechápala jsem, proč bych to měla dělat.
I tak když jsme doklusali na jinou ulici napadaly mě všelijaký obrazy z minula a úvahy k hovnu - proč nemůžu M. brát jako dobrýho kamaráda jako ty ostatní, protože kamarádi nejsme, nezbylo z nás vůbec nic a jen se míjíme, trochu mi to vadí, pak si říkám, že mi nejvíc vadí ta odtrženost a že on znal mě jako infatilní zasekaný cosi a já jeho jako staršího romantickýho hudebníka. Pravda je teď daleko někde jinde.
Mám v hlavě pořád takový zvrácený měřítko, který jsem si sestavila, abych se vyvarovala pozdnímu zraňování chlapů pozdním vyjádřením... hele jako, to je M. a ten asi bude stále Ten nej, to jen tak mimochodem, lásko, ale mám tě fakt ráda... Aby se tohle nedělo stavím si vedle sebe M. a Chlapa X a představuju si, že mě oba žádají o zbytek života. Koho si vyberu. Je to nesmyslený o to víc, že M. už pro mě vlastně žádnej ideál není, protože ho neznám. Ideálem už není ani vzpomínka na ten náš krátkej čas a většina těch vzpomínek je jen takový škrábnutí na ruce, když si nepmatujete, kde jste se odřeli. Vítejte v mým pošahaným myšlenkovým chumlu.
Zkusila jsem to i včera a absolutně beze všeho jsem okamžitě ukázala na Pana Štěpána.
...
Pod koňskou hlavou bylo hodně lidí. Spousta známých a neznámých, hlavně ale dost pití a jídla a milovanej člověk vedle mě. Pak se to už začalo sypat.
Bum. Slavíme. Bum. Alkohol, topinka, domácí prostředí. Bum. Bum. Jak asi slaví Houslová. Bum. Taky jsem tu kdysi slavila. Bum. Mám chuť napsat Ypsilonovi, že ten keř vykvetl. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Kdo jsem, co tu dělám, proč to dělám, co vlastně chci víc. Bum. Červenovlasý Gábiny v mým životě narůstají - už jedna domů byla přivedená a já jsem další v pořadí, akorát kdoví jestli bych neměla být červenovlasá a jetli ne raději Gábina. Nebo kdokoliv jinej. Bum. BUM.
...
Cestou domů jsem jen děkovala bohu. Že díky za to, co mi nabízíš a že má tu trpělivost. Díky, nekecám, není to ironie, jsem vděčná. Díky za to, že Štěpán tak vnímá. A že jsem usnula a neměla tendence odcházet spát do jiných místností nebo třeba jen tak vedle nějakýho mýho platonickýho nápadníka, jak za starých časů činů bez logiky, z pocitu nepochopitelnýho pnutí a prázdnoty nebo přeplněnosti.
...
Jsem magor.
...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.