close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Špatný přiznání

7. května 2014 v 22:40 |  Životní smetiště
Mám opravdu blbý dva dny.
Je to jednoduchý, za 3 nebo 4 dny přijde menstruace. Toť vše.
Ale jsou to blbý dny.

Poslední dobou si připadám jako můj zasekanej, rozpadlej počítač. Nejen, že se mu rozbily panty a tak chudák vrávorá na posledních drátkách, ale dokonce je zevnitř zasypaný neznámým obsahem, který vlastními silami neumím odsypat pryč, takže je věčně plnej disk a věčně je něco zaseklého, pomalého a ideálně vůbec nefungujícího...
Abych potom mohla aspoň malou chvilku kontrolovat mail nebo IS , musím postupně pozavírat veškerá zbytečná okna a nechat prostor jen jedné akci. Sedím pak dlouhé minuty a čekám až se načítací kolečko dotočí...

Stejně tak funguju já. Postupně jsem pozavírala skoro všechna okna. Okno s mými zájmy, aktivitami, přinosnými činnostmi, radostmi. Křížek, křížek, křížek. Moje dny jsou prázdný a není divu, že pořád "řeším něco s jídlem", když v tom životě nic jiného nemůže mít otevřené okno. Občas se sice přepnu, ale dlouhodobě raději neplýtvám energií, abych se nezkratovala.
Kdybych teď měla napsat aktuálně, kdo jsem, co dělám, co mě baví...můžu napsat s čistým svědomím...
Jsem Zuz, chodím do školy, kde nerozumím a potom myslím na jídlo nebo jím. Nebo myslím na to, jak na jídlo myslet nechci. To je moje životní náplň. Občas to přeruším libovolnou aktivitou někde s někým nebo myšlenkou na chlapa a šťastnej život, kterej jednou určitě přijde. Haha
A zaběhnu do minula - kdy jsem si nejvíc v životě připadala jako opravdová naplněná já? Myslím, že asi na gymplu, druhý ročník. Měla jsem spoustu učení, spoustu střelených nápadů se Špagetkou, divadlo s drahými každý týden, zpěv i klavír každý týden, ve volných chvílích na parapetu ve škole jsem četla všelijaký Mechanický pomeranče, Remarquey, Balzacy nebo Krchovský a ve všech sešitech jsem měla propracovaný kresby a co hodina fyziky, to nová báseň. Měla jsem jakože pocit, že nic nedělám naplno a pořádně, že na nic nemám čas, pravidelně jsem sedávala pod Koňskou hlavou a vždycky jsem měla peníze na nějakej alternativní počin v dnes už hipsta pajzlících. Ale připadala jsem si hrozně moc sama sebou se sebou v míru.

A teď jsou ty okna pozavíraný a já se divím, že je mi zle ze své existence.
Mohla bych toho dělat hrozně moc, užitečnýho, zábavnýho, přínosnýho, ulevujícího, klidnýho, relaxačního, euforickýho, ale moje hlava mě zablokovala - nemám přece čas na tohle všechno, zblázním se z toho, když to pustím naráz dokupy, to nejde, musím si udělat klid a dost času.
Jo, dovedu si udělat čas. A víte, co v tom času dělám? Nic. Kulhám po bytě ve fantasmagorickým světě, kde jsem skvělá a bezchybná a svět taktéž a když zrovna nečumím do zdi nebo do práznýho googlu, jím a myslím na jídlo. A taky ještě jím. A nesmím zapomenout to jídlo. Jídlo je od února asi tak 90% mýho světa. Ať se okolo děje cokoliv.
Je to hrozný uvědomit si to. Stydím se za sebe, stydím se za každej promrhanej den... opravdu to jsou i celý prázdný dny, nevytáhnu patu z bytu, připadám si špinavá a pomuchlaná jak posmrkanej kapesník.

V tomhle bezvědomí teď čekám na příští zápočtový týdny, na oko se děsím, že to budue záhul, ale duše se těší, že budu donucena násilně něco (cokoliv! hlavně že aspoň něco) dělat bez přestávky.

Zní mi v hlavě večerní slova, co říkal Óvelkýguru... o božství... o bezpodmínečnosti... a tak dále... jak se mi to pomalu spojuje do pochopitelnýho, žřetelnýho bodu, ale je mi zle. Jsem prostě Oněgin. Beznadějnej Oněgin.

A děkuju Olgojovi, že to nevidí a děkuju vůbec všem, že mi ještě neprokázali milost a neshodili mě do Macochy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.