close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

2 3 1

11. července 2014 v 20:30 |  Životní smetiště
Normálně se stydím za to, že ještě pořád tahám ten stejnej balík záseků se sebou samotnou. Stydím se za to, že už nějakej ten rok "řeším" ty stejný blbosti. Z fáze, kdy jsem všem říkala, že tenhle problém mám, ať to berou v potaz, jsem došla k fázi, kdy urputně mlčím a dělám, že jsem naprosto ready, že s ničím UŽ problém nemám, že jsem prošla dál.
Jen občas vybuchnu soukromně a brečím...

Jsou tři možnosti...
...opravdu ten balík pustit po cestě z rukou a jít bez něj, protože je zbytečný a ve skutečnosti ho nepotřebuju řešit, protože jsem reálně kus ušla (což vím, ale držím si ho u těla stejně)
... přiznat konečně okolí, že jsem neušla TAK daleko a že balík pořád trochu řeším a že prostě ready asi nejsem, přiznat to svýmu životu jako takovýmu, že nejsem takovej bourák a nevyřešila jsem si to a (trapně) si tu stagnuju ve slepý uličce
...balík otevřít, rozsypat obsah a vyřešit ho


Mám nad sebou několik absurdních vykřičníků, který jsem si sama stvořila a kterých se bojím. Ty vykřičníky je nutný přestat brát jako osobní bibli. Vygumovat.
Postup teď zahrnuje vlastně všechny tři možnosti v pořadí 2 3 1
Děj se co děj.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.