Terapeutický účinky... to hory maj...
Byly jsme na výletě. Užily si jeden večer v kouzelným penzionu a poté jeden den stopování do Krumlova, kde jsme se kochaly historickým centrem, uličkama, zámkem, nádvoříma, zahradama a tíha krosny ještě byla docela bolestivá. Město bylo ale nádherný. Poté jsme se přesunuly k Lipnu a po pár kilometrech jsme zalehly na kraji lesa mezi batohy. Bylo vedro a ospalo, ale pod širákem mě jednou probral dusot srnky metr od nás, a tak jsme byla zbytek noci trochu podělaná z praskajících větviček v okolí. Další den jsme si naplánovaly až příliš dalekou trasu, ježto asi 40 km se stále dost otravnou krosnou nebylo moc zvládnutelný. Ale štěstí přeje nepřipraveným, stoply jsme si na kousíček k dědině místního hajnýho, který nám ochotně cestou referoval o historii lesů a vesnic v okolí. Byl skvělej. Ještě kus jsme se vlekly k oficiálnímu nocovišti (jak je známo, na Šumavě se tábořit nesmí, jsou pro to zřízena nocoviště) a pak si vařily rýži a zeleninu a bylo to moc dobrý. Seděly jsme na dřevěný lavici s výhledem na stromečky ještě nesežraný kůrovcem. Postupem večera přibylo několik turisticých párů, s psíkem, s kolama, s knihou do stanu a tak. Ráno jsme se rozutekli každej po svým. Skoro.
Další den jsme se tedy docouraly k Plešnýmu jezeru. Díky vtipnýmu fotopointu máme i důkaz. Jezero bylo krásný, my si orazítkovaly dalšího Jetíka do turistickýho pasu a neveřily, že to kolem je vážně tak sežraný. "Kurňa kous mě kůrovec..."

Výšlap na Plechý byl ždímající... ne ani tak proto, že bylo nechutné vedro, byla to krásná zážitková trasa po příkré cestičce z velkých kamenů. Krása, fakt že jo. Ale neměly jsme mnoho vody. Spíš jen tak na pár nouzových hltů. Nebylo mi z toho extra dobře, blbej tlak z vedra a na vrcholu už jsem neměla ani jednu slinu a jazyk se mi přisušil k patru. Fuj. Ale ta nádhera kolem a hromady velkých borůvek pomohli. Jojo. Pak dále na Dreisessel, kde jsme krom orangesaftu s vodou (och bože, nikdy jsem nic lahodnějšího na výšlapu nepila) viděly, že skopčáci si to uměj zařídit - jelikož hranice prochází přímo přes hřeben, bylo vidět zcela zřetelně, že zatímco se na české straně válely na hromadě sežraný stromy, u sousedů se všechno přesně od hranice krásně zelenalo... natürlich.
Pak jsme se vlekly zase dolů a protože jsme si zašly po německé straně, hupsly jsme si cestou do rašelinišťovýho jezírka. No... Špaget hupsla, mně přimrzly nohy hned u břehu a pak už jsem se jen modlila, aby nekróza nezasáhla i zbytek těla. Byly jsme pochopitelně na divoženky nahý a naproti se zjevil nějak Herr, tak jsme si řekly, že jsme mu aspoň zlepšily den.
Další dny to šlo do zeleného háje, protože se zatáhlo a všichni nás varovali, že bouřky s krupobitím, padajícíma stromama a vysokým stupněm nebezpečí pro turisty jsou špatný. Tak jsme musely smutně odkývat a zabalit se na cestu zpět. Jely jsme zase do Krumlova, kde jsme zaplakaly, že je pondělí a tudíž zavřeno na zámku a jako útěchu jsme si daly ledovou kávu, cheescake a nádherný tričko a sukni z jarmarku. Bolestný. Aby taky ne. Cesta do Brna byla stopovací a s každým řidičem jsme tak tak utíkali před mračnama. Dojely jsme večer, do deště a do zaplivanýho Brna. Achjo.
Protože jsme odmítly být zase doma a nějak komunikovat se světem, zavřely jsme se na Letní sídlo, kde není internet, pouze hromada věcí, oblečení, zahrada a ticho. Tam jsme si žily, vykládaly taroty a poslouchaly hudbu. Samozřejmě taky anime a tak, jak jinak. A o Letním sídle napíšu někdy mnohem víc, teda aspoň v to doufám!
To je drsná fotka, chvíli jsem musela přemejšlet, jestli to za váma (ten sežranej les) neni skála :D
Vypadáte tak suprově letně a prázdninově, že mě to uplně nabudilo někam vyrazit. HNED! :)