
TA divná a výpisek ze samotnýho nitra
8. srpna 2014 v 19:08 | Životní smetiště
Komentáře
tvoje obrázky vždycky pekelně vystihujou psaný. tenhle rozhodně.
rozumim tomu, co píšeš. ale řeknu ti, že to nefunguje. víš jak vypadám. poslední čas jsem se sebou DOKONCE téměř stále spokojená. splnila sem si tělový normy, nemívám tak břicho a nohy a nohy a zadek dostávaj lajky. chlapa moje tělo vzrušuje a on je vybíravej. a víš ty co? mě to sere. mám dobrýho kamaráda, kterej mě oceňuje. poslední časy to do mě dost valí. a co? mě to sere. to je kurva moje hodnota v tom, že mám hezkej zadek a nohy? a když přiberu deset kilo, tak se se mnou už nebude bavit? fuck doprdele.
líbím se si, zjistila sem, že i ty nenáviděný krátký vlasy mi pasujou. a co. sem spokojená? ani omylem. mám se blbě. mám se nahovno. vypnu se, kdyby to šlo.
moje hodnota a přijetí druhejma vůbec nesouvisí s tím, jakou formu vyplňuje moje tělo.
ale jo. dál chodím běhat a cvičím, částečně proto, abych se nezbláznila z toho, jak je mi zle, částečně proto, že přece ten zadek a nohy a břicho. když už stojím za hovno a celej svět jen otravuju (jo, tohle mi hlavou běží jak na nekonečným filmu, když je zle), tak aspoň ať mi čumí na zadek a nohy a chlapi chválí a ženský závidí.
sory za výšplecht. jen sem ti chtěla napsat, že to nefunguje. osobního štěstí toho člověk nedosáhne.
eště dodám, ať nekolujou buhvi jaky fámy, že se mám blbě proto, že nic nedělám. to je nejjistější cesta do záhuby. sem v proklaté praze (ale ne, už si zvykám a půjde to. dobře to půjde), nemám práci, děcka hlídací jsou na prázdninách, nemůžu si nic hledat, protože musim nejprve dodělat školu. vim, že mi mega moc prospěje jít do práce a dost se na to těším. že se budu učit nový věci, že budu fungovat, dejchat, budu produktivní, unavená z práce a ne z nucení se do činnosti. takže nemám depresi v pravým slova smyslu. jen se udržuju v idiotských životních podmínkách. do toho mě štve chlap a vlastní pochyby, jestli mi někdy bude schopen dát to, co potřebuju (trochu pozornosti a pocit, že neotravuju - tohleto je zajímavý, měla bych jít na nějakou regresní terapii nebo něco, bych chtěla vědět, jak se člověku přihodí, že se celej život cítí druhým na obtíž), štve mě jeho nezájem a nejistota, že se mnou chce být. štve mě, že mám dojem, že tuším, kde jsou toho kořeny a v čem má on problém, ale nemůžu ho nutit k tomu zkoušet cesty řešení, když je lhostejnej.
včera jsme měli 8 let výročí a byli jsme spolu. fajn večer, až na to, že sem to obulela. zítra jdem na velkej výlet, kde asi zdechnu. ale těším se. on prej taky. tak uvidíme.
hej zuz, sory že ti to sem píšu. ale k sobě se mi nechce, chodí tam čumět nesprávný lidi:)
Ahoj, nehodil by se ti někde hlas? :)) Kdyby jo, stačí napsat do komentu na blog :)) Kdyby se ti chtělo, můžeš pro mě a mého kocourka taky hlasovat, můžeš každou hodinu :) link na blogu :)