close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Najednou...tadadamtam...

9. září 2014 v 15:50 |  Životní smetiště
Ještě nedávno jsem se bavila s holkama o minulosti a té zatracené Propletenosti, kterou prostě nikdo i s velkou fantazií nevymslí. A mě ty náhodný překvapení nikdy neminuly jen tak, vždycky to mělo nějakej význam pro další dění nebo aspoň pro nějakej záblesk v hlavě.

V pátek jsem se po dlouhé době viděla s Drahou, zapíjely jsme státnice a pak se odebraly k Drahé s Es na panáka slivovice. Při té příležitosti jsme vytáhly spolubydlící, aby pila s náma. Drahá něco naznačovala, že D. má všelijaký zajímavý spojitosti s naším dřevárenským světem a že mě to bude VELICE zajímat. D. se však zarděle bránila, že raděj nic nepoví. Pak jsme šly tančit na Rickyho Martina. Povídala jsem to vesele Štěpánovi.
Včera večer jsme opět zašli na kytarovku, kde se zase mihly jiný obličeje. Štěpán najednou zaregistroval známou, když jsem se na ni koukla... hele, Štěpáne, to je ta spolubydlící od Drahé... tadadamtam. D. vytřeštila oči na mě a Štěpána. Já jen pozdravila a D. se Štěpánem se objali, olíbali a měli si co povídat. Tak jsem tam stála, jakože CO? a mlčela a doufala, že se ke mně brzo zase dostane jeden z putovních potkánků, abych se tam taky měla ským obejmout a pokecat.
Je mi jasný, že Brno je prostě pořád menší a menší, čím víc let tu člověk žije. A je jasný, že propletenosti se budou dít. Ale sakra já jsem tak zmatená pokaždý když se to stane.
Nejde to racionálně vysvětlit, děje se to pořád a... ani to nebylo postavený na nějakým základu...šla jsem ven a koukala na ni, na její super kostičkovaný šaty a přemýšlela, co asi tak bylo mezi ní a Štěpánem, že to mohlo bejt vážný, ale nic neproběhlo... nechtělo se mi mluvit a nějak se mi sevřelo srdce, nechala jsem se ponořit do vzpomínek na M. a Houslovou a jak neuvěřitelnej to byl pocit předtím u M. doma a taky potom a že jsem už tehdy tušila, že to dopadne zle a potřebovala jsem si zapamatovat nějakej detail, kterej by mi dokázal, že se to vážně stalo. Pamatuju si přesně slony, kteří byli na postelovým přehozu, dokázala bych je nakreslit do detailu správně. Stalo se to. Tak proč by se nemohlo stát něco zvrácenýho i jindy a jinde, jiným lidem.

Chvíli později...

Čachruju s suverénně cigaretou, gesta naprosto navyklý očima od mámy, táty, sestry, všech... vlastně opravdu kouřej úplně všichni. Sedím na ulici před hospodou a mluvím protřele o kapelách a hudbě, co kdo chce a nechce. Zuz a Onen svět - tohle mi zaznělo od cizích lidí v tramvaji nebo na ulici už dostkrát na to, abych se mohla tvářit, že to mám na háku.
"Dobře se mi povídá, tak já si sednu."
"Já se zmáčknu, ať nesedíš na zemi."
Nalepený stehno na stehně, dobře se nám mluví. Ale je čas odvlíknout se domů, někde vzádu se Štěpán připil všema těma lidma, co zná a co ho rádi vidí.
Tak zase někdy. (Stejně "zase" někdy nebude platit, pravděpodobně si mě nebudeš pamatovat a bude "nanovo" někdy.)

Nechtěla jsem být naštvaná ani na opilýho Štěpána, ani na všechny ty známý neznámý. A nebo možná právě jo, ale nemohla jsem, protože bych mohla být hysterická neférově. Jsem na sebe tak hrozně rozhněvaná. Za celý ty roky, za svoje uchylárny a újezdy, za svoje promrhaný chvíle, za všechny ty rádobystarosti, ty sračičky, co si provádím už tak samozřejmě.

Lidi mi pořád říkají, že jsem šťastná jako už dlouho ne. Je to hezký šlyšet, ale vevnitř to vyvolává dávivej reflex, že to tak vůbec nevnímám. Ani nevím, jestli je to mou chorou müslí nebo tím, že umím tak dobře předstírat že je všechno ok.



Obecně jsem hodně ztracená v tom, co jsem a co ne a můj celkový sebeobraz je zase hodně poničenej.
Zvenčí slyším, že jsem šťastná, že nejsem žádnej XL model, že mám hezkou pleť bez make-upu... a já se pořád klepu, že je něco špatně, že jsem i XXl a svůj obličej považuju za zanícenej. Holky mi tvrdí, že jsem normální pěkná ženská a pak povídají o jné holce, co se zvětšila tak na velikost 38/40, že je tlustá. Takže kde kdo může co normálně posuzovat. Ale teď se to netýká vůbec nějakýho povrchu, spíš té nejhlubší hloubky.

Už mě o tom ani nebaví psát, chci o tom mluvit.

A víte co, už mě vážně nebaví se jen tak dívat kolem a vnímat sebe jako kus mlhy. Už mě to nebaví a už to nemá žádnej smysl. Už se chci vnímat a zakončím to písničkou z Frozen... ta pohádka je hezká a ta písnička taky, ať už to je komerční nebo ne.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.