close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nemocná zatupenost

18. listopadu 2014 v 15:59 |  Bez logiky věci
Člověk dodělá práci, změří teplotu, zakápne si prst s podivnou vyrážkou tea tree oilem, čeká až se mu nahřeje voda v boileru (protože samozřejmě aktivní šetřiči vypínají při každé příležitosti a nemyslí na to, že odpoledne se taky občas chce někdo umýt, co naplat), otřevře blog, že napíše něco ze života a první co na něj blog.cz vytasí jest titulek - Proč nás vzrušují připínací penisy?!
...
Nevím jak je na tom okolní svět, ale netuším, proč by kohokoliv měl vzrušovat připínací robertek a proč to hlavně musí být na hlavní stránce nevinýho blogu. (Kdo si takovou věc vlastně připíná? Chlapi, co chtějí pocítit sílu devítiocasé kočky nebo ženy...proč sakra ženy? Asi jsem v téhle oblasti málo vzdělaná.)
Tak místo paralenu chroupu tatranku a snažím se neusnout. Na sobě mám už dva svetry a závidím křečkům, kteří bydlí hned vedle topení a mají zpocený kožíšky. Mám čím dál větší pocit, že už nezvládnu nevybočovat. Snažím se docela dlouho toliko koexistovat s lidmi kolem, kteří nemívají stejný náhledy na život a svět a tak. A snažím se je moc nedráždit. Jenže kdo to má vydržet dlouhodoběji. Já se těším na Vánoce, těším se na půlnoční Koňskou hlavu a těším se až budou všude koledy, i na ty komerční stánky se těším, protože se vždycky najde nějakej ten kovář nebo voňavý voskový svíčky a to se mi líbí. Těším se na romantický chvíle zapadaný sněhem. Nětěším se na hysterii domácností, na umělou snahu působit vyrovnaně naoko jako správná rodina. Všimla jsem si, že u nás se vážně rádo hraje na to, abychom před ostatníma nějak vypadali. Před návštěvou se najednou všechno promění jak z oříšku pro Popelku na kouzelnej zámek, plný usměvavých lidí, pohostinosti... a když já pak přijdu a zavřu se do pokoje, neustále slyším, jak už bych teda mohla vylézt a tvářit se taky radostně. Jojojo. Už běžím.
Sestra si dneska od doktorky přinesla antibiotika a nosní kapky s kortikoidama. Já se vyděsila, že jestli to opravdu chce brát, ale tady jsem bohužel jedinej antichemikář, protože jediný co jsem ochotna do sebe nalít jest tekutej paralen. Kapky s kortikoidama mě děsí už jen tím, že existují. Když jsem koukala na ségru, jak docela živě hovoří, chodí po bytě a hlučí, říkala jsem si, že je dost zdravá na nějaký antibiotika, že já bych něco takovýho byla schopná sníst až při totálním kolapsu.
Taky mám velkou chuť ostříhat se dohola nebo si udělat dready jen proto, že mi všichni říkají, že vlasy jsou an mě nejhezčí. Ty vole a co. Já bych ráda byla vnímána komplexně jako osoba s celou podobou ne že Zuz rovná se krásný Vlasy. Když jsem přišla hlídat dítka se skrillexem, bylo mi řečeno, že se asi vážně snažím být co nejošklivější. Zvrácenej svět, když si člověk nemůže rozhodnout ani o vlastním porostu hlavy. Mám chuť rozšlapat počítač a nebýt neustále bomardována tím, jak si lidi hromadně přejou k narozeninám přes fb a jinde. Pak ke mně přichází výčitky, že jsem kdekomu nepopřála... aha... a to že mně nepopřál skoro nikdo, protože na fb datum nemám, to už je vedlejší. Zmírám ze zatupenosti dnešních společenských vazeb. Zmírám z celkové zatupenosti. I ze svojí.

Tak Low Roar a Hypnotix a tak dále do uší.





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.