close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Rychle o dění

15. listopadu 2014 v 21:31 |  Bez logiky věci


Prý že mi bušilo srdce jinak...

Asi to dává smysl. Buší jinak pár posledních týdnů. Násilně jsem vyřízla kus zabírající Štěpána a teď je srdce oslabený. Potom se vyvinula část Luka, která se adaptovala na srdci a vyplnila nějaký ty pukliny. Přistihla jsem se, že slastně žárlím. Žárlím na xy objetí, který byly pro Luka stejný jak se mnou v jakýmkoliv smyslu. Žárlila jsem potichoučku, když jsme si povídali o minulých láskách a o vztazích obecně. Není to zlý žárlení, je to žárlivost vlastně příjemná, protože přejde kdykoliv se podívám Lukovi do očí. Protože nějaký definování je zbytečný. Je to zbytečný. Často se mi zdá o K., když spím vedle Luka, převaluju se a zdá se mi, jak se rozrazí dveře a v nich bude stát K. a bude se na mě nevěřícně dívat., u toho mi v hlavě běží její slova z nonstopu "Na luka se ani nekoukej, ten je můj, hahaha. Leda že by do trojky, co? To by šlo, chceš?" (ironickej smích a další pivo)
"Ale myslím, že s Tomem ještě budete. To je jasný, vy oba tak vypadáte. Spíte spolu?"
"???"
"No já myslím, že jo. Ale kdyby nic, tak Tě s Lukem bereme."
"!!!!"

Pak se probudím a snažím se dívat jenom na strop a nemyslet. Nemyslet příliš přes čáru.
...

Včera jsme stáli pod praskající stříškou Sedmi švábů a já vpomínala. Hmm. Tady někde byl Ypsilon a Ježíšek tehdy ještě hodně dreadatej a taky vyfocená Ypsilonova dřívější žena v jeho zabarvenejch kalhotách. Všechny ty obrazy mám v hlavě. Nadávám si za to, jaký debilní detaily mi zůstávají v mozku. Proč teď musím myslet na Ypsilona a na tu srovnanost. Je to ale jistá analogie - přestřicet chlap s dlouhýma vlasama, vzádu pár dreadů z pod mých ruk, dost navíc ve srovnanosti a dost obohacující společnej čas, bylo to až k smíchu když jsem stála v OP vedle Luka a najednou mě objímá Ypsilon, že kde se tam beru. No jo.
Nicméně včera to mělo význam. Čekala jsem, kdy to přijde, kdy se mi "něco" stane a budu chtít utéct, sednout si do tmy a nechat myšlenky plynout. Přišlo to včera podníceno mluvením o PPP a mým suverénním kvákáním o cigeretách. Sama sebe jsem znechutila a bylo to. Hodně hodin, pivo a malej kousek zelenýho kvítku, všechno mi ukázalalo, že takhle ne.

Za tuhle věc jsem své PPP vděčná... když se jen trochu vzdálím od snesitelnýho života pro tělo, netrvá to dlouho a chorá müsl mi dá vědět, co dělám. Takže teď po měsíci dost špatnýho jídla, spaní, cigaret, pití, nepití a tak dále, teď už mi zase svítí alarm, že už to stačilo. Takže mám velkou potřebu zrevidovat se. Díky aspoň za nějaký vnímání.

Napjetí se trochu uvolnilo. Ve své hluboké podstatě ne, ale aspoň v realitě trochu polevuju, trochu se snažím komunikovat normálně a snažím se dělat, že kolem mě je i škola, lidi, kamarádi, povinnosti a vůbec nějakej svět. Když ležím přes den s Lukem u filmu v tom ultrazatemněným bytě, mám pocit, že nic venku není, že je tam jen hromada rozestavěnýho bordelu, kde se vrtá a mlátí jen tak pro ten zvukovej efekt, ale nic opravdovýho tam není. Ale je fajn občas odrhnout závěs.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.