Zajímavá terapie co se těla týče.
Už dlouhý leta svoje tělo nastavuju, vlastně jsem sama sobě korekturou. Mám v hlavě normy, jak můžu vypadat, v jakých polohách mě může vidět okolí, v jakých polohách mě může někdo vidět nahou, jak se můžu vidět já sama. Je to hrozně děsivý. Už několik let jsem neměla nezatažený břicho, možná ve spánku, ale kdo ví, připadám si tak ujetě, že bych se nedivila i automatickýmu zatahování během spánku. Už jsem v hodně ohledech tuhle úchylku povolila. Ale pořád je toho dost, co v běžné praxi vědomě nevnímám. Kroutím se, nefotím se, šteluju se, sedím a stojím v sice pohodlných, ale hlavně "bezpečných" polohách. O kontrole svýho těla při sexu ani nemluvě. Mám zauomatizovaný polohy těla, dokážu jít nahá po pokoji, ale musím si rukama zakrývat prsa. Dokážu se před někým oblíkat/vysvlíkat, ale nedýchám u toho... achjo, přitom už to zdaleka není tak zlý, jak to bývalo. Je to ale jen iluze sebepřijetí, protože je to přijetí na základě už nacvičených pohodlných a schůdných pozic v 90% situací.
Tak jsem udělali s Lukem dobrou věc.
Luk jakožto osobní asistent profík, kterej celý dny s lidma nějak hýbe nebo je oblíká, vysvlíká a vůbec všechno, zavtipkoval, že mě ráno budit nechce, ale může mě oblíct a posadit na káru (postavit na nohy přesněji), měl v sobě piva, ale já se nadchla, že jo, že to rozhodně, že se ráda nechám stoprocentně opečovávat se vším všudy. Tak Luk souhlasil, že teda jo.
...
Přišla situace, kdy jsem ležela nahá pod peřinou, Luk nahmatal moje kalhotky a že ať jsem celá "ochrnutá", že mě teda obleče. A mě začaly cukat ruce a nohy a styděla jsem se, vůbec se mi nelíbil pocit, že se na moje tělo bude Luk dívat v naprosto povoleným, nekočírovaným stavu, že se mnou bude hýbat a že prostě všechno uvidí! (I když hranici studu a intimity jsme dávno překročili...wtf??) Ale chtěla jsem to zkusit, nedalo mi to a ve volných chvílích jsem si aspoň nervózně ťukala prstama do břicha a moc jsem mluvila, abych to zvládla do konce. Myslela jsem, že kalhotky budou to nejhorší, že pak už pohoda... hahaha... vůbec mě nenapadlo, že pak mi bude oblíkat podprsenku a šaty a třičko a že u toho mě zdvihne a opře o sebe a že budu v poloze, do které se nešteluju ani sama před sebou, natož tak polonahá před fešným mužem.
Abych byla upřímně konkrétní, nikdy bych nemohla dopustit, aby se mi takovým způsobem povolilo a skrčilo břicho pod prsama a někdo to mohl vidět bez minimálně jedné vrstvy černýho oblečení. Jasně, že se mi břicho krčí pokaždý když si sednu, ale je to pod mou kontrolou, s pocitem zataženýho vetřelce, s pocitem, že když si budu prohrabovat vlasy a zašmodrchám si nohy, bude to ošklivý přehlídnutý. (je to hrozně podobnej pocit jako při focení na výstavu!) Poloha polozborcenýho Pinoccia bez podprsenky asi největší schíza. Zajímavý, že vlastně nemám ráda ani svoje prsa v jakýmkoliv stavu.
Když jsem měla oblečený šaty, přestávalo mi to vadit a jen jsem sledovala, vtipkovala a vnímala Lukovy jemný ruce. Škoda, že jsem se nedokázala opravdu stoprocentně uvolnit a být víc vláčná. Chci to zkusit znovu.
Dost by mě zajímalo, jaký by to bylo od někoho intimně neblízkýho, od někoho, kdo na mě nikdy víc nesahal a kdo mě nikdy nahou neviděl.
Samozřejmě, že Luk žádný takový hovadiny vůbec nevnímal, mrmlal, že mu to usnadňuju a chlípně se usmíval při zapínání knoflíčků v oblasti prsou. No jo.
Byl to rozhodně zajímavý terapeutický a probouzející pokus. Původně velká sranda a nakonec velká nervozita. Doporučuju všem, kdo se přirozeně nepříjímají. Doporučuje 9 z deseti chorých müslí.
