close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nehezký myšlenky

17. prosince 2014 v 18:03 |  O mužské části světa
Tak se hlásím. Že žiju. Že nějak překlepávám tohle nanicovatý období. Chvilkama pěkný, chvilkama nudný a chvilkama prostě nijaký.

S Lukem jsme včera stáli mezi ovocnýma stromkama a prohlíželi si minidomeček, ve kterým by se teoreticky dalo bydlet. Nikoliv spolubydlet, prostě bydlet. Ale jela jsem se kouknout taky. Starší pán povídal a povídal, co vše tam je, není, může být, nemůže být a díval se na nás jako na mladé manžele, co si hledají alternativní bydlení. Já se jen usmívala a občas zavrtěla hlavou, jako že němáme děti a že je neplánujeme a že ano, že jsme mladí a produktivní a opravíme to. My, my, my. Přitom si tak nějak pořád připadám jako Já a On, On a Já nebo jen On, Já... Přitom se mi dostalo všeho, citů, empatie, doteků, zájmu, vyznání, dobrých snídaní, občasných komplimentů... přesto všechno si pořád připadám jako: Jeden a Jeden se potkali a jsou pořád Jeden a Jeden, vedle sebe. Z toho důvodu taky mlčím a dělám, že nic. Poslouchám pořád, jak to má Luk nepříjemný a jak to má K. nepříjemný. Já to nepříjemný nemám, já jsem prakticky vetřelec v nevyřešeným ději, žejo.
Ne že bych to nějak těžce nesla. Já to přecházím a čekám, co bude, občas přijde noční můra na téma K. a stalking a občas Luk zmíní jednu dvě věty o K., ale jinak mlčím a čekám.

V neděli na divadle jsem šílela, cukala mi hlava a pořád se různě otáčela, protože se mi neustále zdálo, že tam K. přišla. Informace, že by snad mohla za Lukem přijít takhle mezi lidi mě vyděsila víc, než představa, že leží v posteli vedle něj. Představovala jsem si, jak za ním jde, jak to bere stále beze změny, K. plus Luk a jak já sedím zařezaná v sedadle, ignorovaná a odsunutá do tmy neaktivního publika. Co by se stalo, kdyby tam byla a já třeba za Lukem prostě šla taky. Vytasila by mačetu a zasekla mě? Nebo se zhroutila? Nebo by to ignorovala a vytrhla mi Luka z náruče?
Možná by se spíš Luk raději tvářil, že mě nezná a dost možná by se mi z náručí raději vytrhl sám.
Prý se mu zdálo, že vidí K. jít domů a tak tam chtěl být dřív, aby mohl zahladit stopy...tadadamtam... zajímalo by mě, jestli by i vypral svoje tričko, abych z něj nebyla cítit. Protože i stopový množstí je asi dost bolestivý.
Prý, že K. dál neakceptuje a dál chce všechno. Respektive asi celýho Luka. Tak já teda sedím a čekám, sakra, co můžu dělat jinýho.

Všichni mi říkaj, jak to maj těžký. Chudák Luk. Chudák K. a mě to může být vlastně jedno, že jo. Co jsou okouzlený dva měsíce proti čtyřem bohatejm rokům... Tak já se snažím. Teď to vypadá, že jsem sobecká mrcha. Ale moje podvědomí nejlíp ví, jak myslím na K., jak jsem ta poslední, co by jí přála cokoliv zlýho. Jak myslím na to, aby to bylo rozumně dobře dovedený do jasnýho závěru. Jak si přeju, aby Luk měl už prázdnou hlavu bez těžkýho svědomí a myšlenek.
A je mi to ku hovnu, s prominutím.
Stejně mám při každičkým okamžiku u Luka kolem sebe clonu z K. a moje oškubaný, ustrašený srdce si netroufá tu clonu strhnout.

Blablablablablablablablablablabla.

Už aby bylo zase po všem.



Noc je náš jediný majetek
Noc je náš jediný spolešný majetek
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.