close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nevlastní život ve svátečním ohozu

26. prosince 2014 v 14:57 |  Bez logiky věci
Nebaví mě být pořád v útlumu... chovat se pořád nějak "takhle by to raději mělo být"... připadám si často už skoro jako v tom Přeletu (jo, Jen pro vaše dobro a další věty mi dost vrtají v hlavě), člověk se pak úplně utopí (nebo otupí?) v těch obecně přijatelných rovinách.

Musím se bavit s lidma, se kterýma nechci, musím se tvářit jinak než normálně, musím poslouchat nervy jiných lidí a musím dělat že nic, musím jíst jídlo, který jíst nechci, musím být, kde nechci. A nejde o nechci jakože zrovna nemám náladu, ale jakože opravdu nechci, protože to nikomu k ničemu dobrýmu nepomůže. U babiček se už leta jede na podivnou cenzuru, neříkám s kým zrovna chodím nebo co dělám, protože by se to do příště zapomnělo a nebo zamotalo s dalšíma informacema. Od jedné babičky neustále dostávám bezlepkový cukroví a u další se ze všech mých bývalých a současných stala jedna osoba, takže pro dnešek třeba kominík, co má dneska svátek (Tom a Štěpán v jednom), natož abych tak třeba mluvila o někom jako Luk.
Luk je nemocnej a musím říct, že vařit mu dokola čaje a běhat po městě se snahou najít otevřenou lékarnu mě opravdu naplňuje, má to smysl a nedělám to proto, že bych musela. Prostě je to automatická reakce. Což se u zbytku takových těch zvláště rodinných akcí nekoná. Dneska jsem si nabrala červený zelí, který bylo sladký (novej recept se skořicí a brusinkama, proč ne), mám ráda kyselý zelí, tak jsem nahrábla kus normálního zelí a při prvním soustu se mi zkřivila pusa, že mi ani tohle nechutná. Asi všechny ty knedlíky a zelíčka prostě nemusím. Vůbec jsem v tu chvíli nechápala, proč tam sedím, proč mám poslouchat všechny ty zmatky a historky, proč nemůžu prostě říct, Babi, buď ticho, nás to nezajímá postopadesáté, obědváme... a proč jsem musela jíst to zelí... proč jsem musela obědvat, když jsem neměla hlad.
Je to přehnaný uvědomování nevlastního života.

...

Na ruce se mi udělal ekzém a vůbec netuším, jak bude probíhat rozhovor o některých věcech s některými lidmi, přestože s Panem Otcem to šlo normálně. A asi jsem nemocná.

...
Přeju hezký svátky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.