close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

O ženě v ženě neženě

14. ledna 2015 v 20:23 |  O mužské části světa
Mám problém se svým tělem, z ženskostí a vůbec se svým pohlavím a tak.
Proč si to myslím... v prvé řadě jsem měla hnusnou/teď o kousek lepší PPP, nemám ráda svůj vzhled v určitých chvílích- nesnáším léto, protože to skýtá příliš odhalené tělo. Mám už asi chronické kvasinky a téměř všechny mé jakože vážné vztahy začaly rovnou nečím sexuálně zabarveným v proudu alkoholu. Hm. Nebo že bych byla moc skeptická?

Uvědomila jsem si to nědy v pátek večer, kdy mě Štěpán zanechal v podnapilém stavu samotnou v hospodě mezi třemi muži, kteří všichni slintali mým směrem a já si připadala jako slizká mucholapka. Naproti seděla Šneková, která mi neustále připomínala Ypsilona, že on by byl další v pořadí, ale byl by o kousek zaobalenější. Cítila jsem, jak s množstvím alkoholu narůstá počet jakoby náhodných doteků a otázek na mou osobu. V duchu jsem se nemohla ubránit smutně vtipnýmu pocitu, jak tihle velice dospělí pánové disponují stále stejnými triky, jaký zkoušeli naši kluci na základce, potřeba doteků a nejapný narážky, slintání do výstřihu a zdánlivej zájem o moje zájmy a názory. Přirozený balení na podprahové bázi žejo. Ale neměli by se sofistikovaní chlapi nebo prostě chlapi, kteří jsou o 5 let starší už chovat trošinku nenápadněji?!
A tak jsem po chvíli seděla s dalším a další vínem vedle chlapce v košili a vestě, s dlouhýma vlasama, vousama a pěknýma rukama, co by se mi za jiných okolností možná i zamlouval. On se chvíli tvářil, že si jen rád povídá, ale později začal vtipkovat s rozteklým voskem, mým obličejem a když jsem mu horký vosk rozmázla přes půl obličeje (že jako stačilo) rozhodl se, že je to jasný znamení a políbil mě. A tady se zastavme. Je totiž jedno, že to bylo vše, co si dovolil a že po přemlouvání do další hospody jsem opravdu odjela domů. To ukázkové na této situaci bylo, že jsem se do samotné krizové chvíle ani nezmínila, že NEjsem k dospozici a že NEchci navazovat žádné boční pochybné zábavné známosti. Nechala jsem si podvědomě masírovat ženské sebevědomí, ačkoliv v hlavě jsem neustále obracela oči v sloup, že co to jako má být. Celou dobu jsem myslela na to, že už jsem jiná, že ještě před rokem bych si rozhodně do toho líbajícího dlouhovlasatce promítla možnost velké lásky, snažila bych se ze všech sil a bylo by to nervydrásající, teď jsem na něj koukala, jako na zajímavýho člověka, ale v hloubce naprosto nekompatibilního s mojí osobou. Protože logicky teď vidím největší a jedinou kompatibilitu s Lukem, kterej chtě nechtě nasadil potenciálním jiným mužům vysokou laťku. Ráno s velkou kocovinou jsem si říkala... proč jsem mu sakra hned neřekla, že nic nebude, co v něm vlastně způsobilo ten zájem, když já jsem se chovala naprosto normálně, jako s partou kamarádů. Proč po mě vymáhal další krčmu, proč jsem mu musela slibovat další setkání za ůčelem sdělit mu své velké Ne. Stojí mi to všechno za lehkou dávku opojnýho sebevědomí?

Další den po této skvělé chlapské záležitosti se mi spustily kvasinky. Už dlouho si říkám, že to nemá spojitost pouze se špatnou životsprávou a stresem, ale že tam musí být i jiný faktor. Nazvěme to "faktor narušené ženy". Tenhle faktor ze mě společně s nízkým sebevědomím a sebedestruktivními tendencemi dělá mrchu. Onu iracionální bestii. Tu holku, která je schopna nevěry, polyamorickýho vztahu, nezávazných flirtů a udržování tisíce pavztahů. A nic z toho morálně nechci.

Atmosféru pátečního večera bych ještě chvíli rozebírala. Zarážející bylo, že jsem narozdíl od minulých návštěv této krčmy neměla nejmenší tendence někoho oslňovat nebo si k někomu nenzámému přisednout. Šla jsem tam se Štěpánem, se kterým jsem si chtěla povídat a popít. Když si tedy Štěpán přesedl za dalšími známými a já zůstala ve zmiňované společnosti, nebyla jsem spokojená. Respektive jsem zrovna bojovala s oním "nedělat věci, který mi jsou nepříjemný, nebý tam, kde je mi nepříjemně", bylo mi nepříjemně a čuměla jsem. Asi dvě hodinky jsem pouze koukala, mlčela, usmívala se občasným vtípkům a smála se hloupým pokusům budit pozornost. Lidi kolem mi připadali mimo a nijak zvlášť mě nezajímali. Později, když se začínali zajímat oni o mě, ptali se na věci jako co poslouchám za hudbu a co čtu a tak dále. Suveréně jsem vychrlila asi 20 interpretů, které vůbec neznali a chytali se pouze na Radůzu. V literatuře jsem odkývala Hobita a že mě jinak fantazy nebaví. Vypadalo to, že je raní mrtvice, ale co bych jim měla nalhávat. Ptali se sami. Bylo potom právě šokující, že se jejich zájem o mě zvýšil. Skoro jako bych byla E.T. s hezčím ksichtíkem a prsama. Něco zajímavýho. Why? Why? Why?

Už jsem přetrhala skoro všechny svoje navinutý nitky jako Introvert, Ypsilon, Živočich. Všichni se ustavičně bouřej a snaží se zase si mě přitáhnout do svýho pole působnosti. Posadit si je všechny k jednomu stolu, budu si připadat přesně jako v té krčmě.


Jsem skoro laciná holka, co ji vlastně obecně sex nezajímá. Chtěla bych už svou ženskost přesvědčit, že JE a že ji vnímám.
 


Komentáře

1 fall fall | 14. ledna 2015 v 23:46 | Reagovat

ach jo Zuz, ty seš v tomhle fakt tragická. Stůj o sebe trochu víc! Ti okolo o tebe nestojí,
stojí o to, co se rozprskne jako kapka na skle.
...
Bohužel můžu na některý věci kývat s tebou,anebo malovat pomyslný muří nohy pod některé tvoje řádky,
byť jsem teď na zcela opačném pólu.

Ale právě proto (pól jako pól, jeden okraj jako ten druhej) si "brečím" doma nad tím, jak rostu a voním do krásy, ale přitom pustnu, sexuálně frustrována tím, že lidi, kterýma bych se nechala i ráda dotýkat, jsou zcela mimo rámec něčeho kompaktibilnějšího, vesměs slaboši, kluci co se hledaj nebo rádobypovznesení lidi typu Ýčko (což znamená z hlediska vyrovnanosti a stability nula),
tudíž s nima můžu akorát tak vyjebávat (fyzicky doslova), na což nemám morálku...
A těch silných, funkčních jedinců si natolik vážím, že mě ani nenapadne jakkoli se sbližovat (a tudíž nemám šanci všimnout si, že o mě třeba stojí oni, žejo).
Takže si tichounce zpívám "sedávej panenko v koutě...", ale nikdy víc už nic z těch seznamování, nebo nedej bože doteků a srandiček,o kterých píšeš ty.
V určitou fázi (myslím, že o tom přesně píšeš) totiž osobní tragédie v reálném čase bezkonkurenčně přebije svou ubohostí všechny ty snaživé zoufalce a slinty.

2 fall fall | Web | 29. března 2015 v 22:56 | Reagovat

tak tě zvu...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.