Únor 2015

Kocouržel...

9. února 2015 v 20:47 Ušima a Očima
Je mi hej a nehej. A nejde mi to vypsat. Ani sem, ani na papír. Tak jen sedím u druhýho kafe, který mi nechutná. Napsat o tom, jak si ujíždím na ničení zdraví a funkčnosti, to bych moc chtěla, ale ne-jde-to.

Tak sem aspoň hodím pár fotek ze soužití se dvěma kocourama, velkýho kocoura zachycenýho takhle nemám, zato malej kocour je všude.
Bohužel mobilová kvalita, no což.

Kocour přežrán zbytkama mé kaše.

Kocour přistižen při sprosté kráděži mýho pití...


Kocour ležící spící... ideálně na taše, na batohu nebo na botníku napůl v batohu...

Kocour a jeho sledování televize (křečči)

A tady v tmavým zákoutí krásnýho kopce i velkej kocour

Krátce ve špatnovic

8. února 2015 v 14:40
Dodělávám z posledního...seminárku na 30 stran a švédský knížky... a pak zase nanovo.,..divadlo, odjezd, divadlo, projekt...cesty tam a zpět a už mi to ani nepřipadá jako něco neuvěřitelnýho. Včera jsme tak seděli po dalším dlouhým dni v kuchyni, každej svou půlku čokolády s marcipánem, obal mi ladil k nehtům, za oknem zimní ticho, kocour v tichosti ležel na mikrovlnce a takhle to vlastně teď je...

Dává to smysl, pokud člověk umí nějak zacházet s dětma, dovede pak zacházet se senilníma babičkama a hluchýma dědečkama. Takže čím dál víc zjišťuju, že být pečovatelkou, neustále dědečkovi křikem něco vysvětlovat a zápasit s babičkou o každej cár utržené látky silně páchnoucí "záchodem" nebude ve výsledku nic tak hroznýho. Psychicky už jsem babičku dávno zařadila do lidí, se kterýma se nediskutuje, kýve se a hlavně se kontroluje, co všechno páchá na sobě, dědovi a domácnosti. Zní to asi i trochu bezcitně a hnusně, ale jde to ještě brát jinak, když máte babičce, která vám v dětství pletla svetry a dávala bonbóny do kapes kontrolovat inkontinenci všeho?!
Úděl. Všechno zlý je pro něco dobrý.


Mám se ztraceně sama v sobě, nervózně natěšeně a taky dobře.

Ťuk ťuk

2. února 2015 v 8:15 Bez logiky věci
Není všechno zlato...

Ve zkratce:

- bydlím týden jinde
- s Lukem je to dobrý
- se sebou mám rozpory
- doma se dějou tragédie - Sestra má přořízlou šlachu v palci a v pátek se Brácha a Mucha a Sestra vybourali, všichni živí, ale achjo
- potřebuju dodělat poslední kusy do školy a zase do novýho semestru
- cítím se dost ztraceně, ale doufám, že mi to pomůže se pomalu nacházet
- bolí mě okolnosti