Krátce ve špatnovic

8. února 2015 v 14:40
Dodělávám z posledního...seminárku na 30 stran a švédský knížky... a pak zase nanovo.,..divadlo, odjezd, divadlo, projekt...cesty tam a zpět a už mi to ani nepřipadá jako něco neuvěřitelnýho. Včera jsme tak seděli po dalším dlouhým dni v kuchyni, každej svou půlku čokolády s marcipánem, obal mi ladil k nehtům, za oknem zimní ticho, kocour v tichosti ležel na mikrovlnce a takhle to vlastně teď je...

Dává to smysl, pokud člověk umí nějak zacházet s dětma, dovede pak zacházet se senilníma babičkama a hluchýma dědečkama. Takže čím dál víc zjišťuju, že být pečovatelkou, neustále dědečkovi křikem něco vysvětlovat a zápasit s babičkou o každej cár utržené látky silně páchnoucí "záchodem" nebude ve výsledku nic tak hroznýho. Psychicky už jsem babičku dávno zařadila do lidí, se kterýma se nediskutuje, kýve se a hlavně se kontroluje, co všechno páchá na sobě, dědovi a domácnosti. Zní to asi i trochu bezcitně a hnusně, ale jde to ještě brát jinak, když máte babičce, která vám v dětství pletla svetry a dávala bonbóny do kapes kontrolovat inkontinenci všeho?!
Úděl. Všechno zlý je pro něco dobrý.


Mám se ztraceně sama v sobě, nervózně natěšeně a taky dobře.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.